Vodnická čertovina (1996)

Česká televizní pohádka o tom, jak vodník Vlnka vytrestal chamtivé pytláky ševce Kopýtka a krejčího Nitku a jejich hamižné manželky. Povedené venkovské párečky podvodníků V. Vydra s T. Medveckou a M. Vladyka s D. Veškrnovou se rozhodnou ukazovat obrovského kapra, kterého načerno ulovili, za peníze v místním hostinci. Netuší však, že onen šupináč je ve skutečnosti proměněný vodník Vlnka v podání B. Navrátila. Porybný Čeřínek (L. Mrkvička), jenž o krádežích ryb nemůže nevědět, pozná v kaprovi vodníka a nechá celou taškařici proběhnout podle Vlnkova plánu. Jednoduchý příběh je zabalen do výjimečně vtipných hereckých výkonů, v tomto směru mě zejména mile překvapil V. Vydra. Aby měla tato povedená čtveřice vyšší zisky, ke shlédnutí mluvícího obřího kapra obecenstvem přidala ve svém představení navíc dvojici falešných mořských panen. Nejzábavnější scéna však proběhla u lékaře J. Satoranského, jenž měl za úkol zbavit obou podvodníků šišlání, kterým trpěl vodník, a tedy i kapr. Pytláky nenapadlo lepší řešení než se naučit také šišlat a podle rad odborníka tuto špatnou výslovnost posléze u svého nekalého zdroje výdělku odstranit. Domnívám se, že paní V. Janečková natočila nadprůměrně zábavnou a současně milou podívanou s přirozeně vtipnými hereckými výstupy, což v poslední době, řekněme od přelomu století, bývá u podobných televizních pohádek nepřekonatelná potíž, a s chutí navzdory zdejším některým kritickým hodnotitelům oceňuji čtyřmi hvězdami.

Čekání na nedělní poobědový dezert by se dalo vyplnit i duchaplněji, ale s nacpaným pupkem se těžko natahuje pro ovladač. A tak si říkáte, že z toho třeba nakonec něco vyleze. Ale krom hereckých výkonů slušně obsazené taškařice tahle TV produkce opět neměla co nabídnout. Slabá pohádka ze škatulky "jednou a dost".40%

Tomu se nedalo ani vysmát. Nic, čeho bych se v tomto nemotorně provedeném kýči mohl chytit. Jediné, co za něco stálo, byla stylizace do blahobytné doby přelomu 19. a 20. století. (Nebyla to ale doba až tak blahobytná, abych mohl brát vážně v roli sebevytrestavších vykuků dva rybařící pytláky. Snad jsem zaujatý proto, že můj praděda, než se stal hajným, přilepšoval si chalupnickou stravu upytlačenými zajíci a bažanty.) Při sledování jsem považoval tento debilní paskvil, výplod šílence, kravinu na kvadrát za doklad, že už v 80. letech uměla televize produkovat pohádkový aušus a teď koukám, rok 1995. No tak to jsme doma. Kdo Vodnickou čertovinu viděl, jistě bude se mnou souhlasit, že je to svého druhu příspěvek k tehdejším podnikatelským komediím.

Tato pohádka se teda opravdu nepovedla. Nevím, jestli se novodobým dětem líbí a nevím, jestli se líbí dospělým, kteří v té době dětmi byly, takže nevím, jestli můj názor sdílí i ostatní, ale mě přišly dialogy a scény příšerně trapné. Hvězdičku za herecké obsazení a taky proto, že to odpad je pro tuto pohádku přece jen až příliš tvrdé hodnocení.

Bylo to vtipné a svým způsobem i ujeté. Ta hodinka utekla jako voda v řece. Bylo mi trošku líto Bořivoje Navrátila. Vůbec jsem mu teda nezáviděla. Pak že tvrdý chleba má jenom řidič. Lidská hloupost nezná mezí, ale když jednou pořádně narazí, tak to rozhodně stojí za to. Totéž platí i o chamtivosti. Tyto dvě lidské vlastnost většinou v pohádkách chodí ruku v ruce.