Vlak s mlékem zde již nestojí (1968)

Losey a Taylorová v roce 1968 podruhé, tentokrát v naprosto příšerné artové hovadině. Richard Burton jako mladý básník (ehm) se vetře na ostrov patřící bohaté zestárlé Elizabeth Taylor (ehm ehm). A začnou žvanit a žvanit a žvanit, přičemž ty rozhovory nedávají ani trochu smysl. Stejně tak jako nic ostatní - proč hrdina nosí samurajské šaty, proč je tu trpasličí tělesný strážce a další host vyje jak vlk, proč vůbec postava Taylorové umírá, má ji být snad o pár (desítek) let víc, co tu vůbec hrdina dělá? Tu poslední otázku tvůrci zodpoví na konci, takže díky tomu a z úcty k Tennessee Williamsovi a hercům 1*. I když už za tu nesnesitelně přehrávající Taylorovou by to mohlo být za odpad.

Film predznamenáva nezmyselnosť, podobne, ako je nezmyselný jeho český preklad. Existencionálna ničota. Oplatí sa pozrieť len kvôli dvom hlavným protagonistom. Krásna Taylorová sa na postavu hodí, s jej veľkými manierami a zhýralosťou života si s hlavnou postavou dokonale sadne. Dej je však zúfalo nudný, podobá sa telenovele, kde ak divák 20 i viac minút zaspí, nepríde vlastne o nič. Dialógy i tempo príliš divadelné. Potešilo aspoň exotické prostredie bralnatého ostrova, do ktorého neustále udieral príboj vĺn - bum, bum,...

Oblibeny film Johna Waterse, coz snad mluvi za vse. Maximalni umelecke selhani, ktere snad nelze brat jinak nez umyslnou komedii. I presto neco chybi k dokonale zabave - snad vice Noela Cowarda (nepochopitelne neoceneneho oskarem za nejlepsi zensky herecky vykon ve vedlejsi roli), ci vic Elizabethina daviveho kaslani, nebo vic Burtona v cernem pyzamu s katanou.

Pateticky deklamované odumreté divadelné monológy. Strnulý kus - niečo ako verne adaptovaná divadelná klasika. Klasika, z ktorej sa zdvíhajú kúdole prachu a znemožňujú dobré dýchanie a uvoľnené myslenie. Celé je to zviazané v kŕčoch divadelných kostlivcov (pričom aj takéto inscenačné postupy je dobré z hľadiska všeobecného rozhľadu dobre poznať a za to patrí filmu plným právom hviezdička). Pre fanúšikov Taylorky a Burtona samozrejme povinná jazda.

Na tomhle filmu jsou nejzajímavější kostýmy a prostředí Sardinie, kde se natáčelo. Toť vše. Taylorová hraje jako o život, ale na umírající stařenu nevypadá, a Burton už vůbec není mladíčkem ztělesňujícím vše, co neskutečně bohatá žena nemá a nemůže mít, co by z něj činilo anděla smrti. Měl-li původně Tennessee Williams záměr zpracovat jakousi alegorii, tak se mu to zrovna moc nepodařilo. Taylorová, Burton i sama Sardinie příliš strhávají pozornost na svou současnost a skutečnost, takže o přenesených významech, podobenstvích či symbolech nemůže být řeč.