Sluha (1963)

Douglas Slocombe for the win. Dlouho jsem neviděl film, ve kterém by byl dokonalý snad každý záběr – a to jak mizanscénou, tak nasvícením, prací s hloubkou ostrosti… (zejména pak vynikají časté kompozice se zrcadly). Bogarde je typicky skvělý. Škoda, že příběh nebyl sevřenější a postrádal trochu lepší, vypointovanější závěr. Ale když ono se na to tak pěkně kouká… (Jo a za ten český „plakát“ bych tomu dal nejraději odpad.)

[3,5*]"He may be a servant but he's still a human being."Pochmúrna psychologická dráma s neustálym znepokojivým napätím, ktorá sa venuje téme triednej spoločnosti v Anglicku. Príbeh postupného úpadku človeka z vyššej triedy Tonyho (výborný James Fox v jednej z prvých rolí) sa odohráva v jeho novom londýnskom dome, ktorého tiesnivé priestory sú ako pasca, z ktorej niet úniku. Vystupujú v ňom 4 hlavné postavy, výborne vykreslené i zahrané, ktoré ma veľmi zaujali aj napriek tomu, že žiadna z nich príliš sympatií nevzbudzuje - "páni" sú povýšeneckí, odmeraní (Tony je navyše strašne lenivý a jeho priateľka Susan sa síce nezdá, ale vie byť riadna mrcha), "sluhovia" zase zákerní podvodníci. Dokonalí sú predovšetkým obaja votrelci, prešibaný sluha Hugo (skvelý Dirk Bogarde) a jeho podarená zvodná družka Vera (Sarah Miles). Najsilnejšou stránkou filmu je ale nádherná kamera, ktorá vytvára intenzívne pôsobiace obrazy (tie pohľady cez zrkadlá sú úchvatné!), sprevádzané výborne ladiacou hudbou, ktorá celkový účinok ešte navyšuje. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Bylo to ubíjející. Hodinu a půl jsem sledoval normální, veskrze nudný drama o pánovi, jeho přítelkni, sluhovi a jeho "sestře". Banální dialogy, pomalé tempo umocněné táááááhlou jazzovou hudbou. Možná tak na 2, max na 3 hvězdičky. Pak se scénárista zblázní SPOILER - z pána se kvůli naprosté hovadině stane opilecká troska a ze sluhy v podstatě nový pán domu... a ke konci se nic nevyřeší. KONEC SPOILERu. Poslední půlhodina mě nedávala žádný smysl a opět jsem si "užil" nudný artový britský film o ničem.

Slúžim, slúžiš, slúžime. V každom sluhovi kus pána. Pretože len oni dvaja majú rovnako intímny prístup všade. Nakoľko podriadený vzťah je z hľadiska prirodzeno právnej teórie rovnosti všetkých prirodzene neprirodzený, každý otrok sa snaží zachytiť odlesk trblietavej nádhery toho, pre koho pracuje. Záleží len na jeho šikovnosti a vynaliezavosti, koľko sa komu podarí uchmatnúť z vládcovho bohatstva, moci a manierov., a ako dlho to vydrží. Losey v dômyselne zrežírovanom príbehu ukazuje pána, ktorý sa spočiatku snaží udržať hru v medziach rozkazovačne poslúchacích konvencií. No klinec do hlavičky udrie jeho frajerka, keď lakonicky skonštatuje: "Ty si tak lenivý." A ozaj - developer, ktorý sa dá nahovoriť na megalomanský projekt v Brazílii, extra pracovitosťou ani záujmom oň nevyniká. Vyvolenej srdca manželstvo síce sľúbi , no nekoná. Po tom, čo osirie jeho príbytok, nie je schopný sa postarať ani o jednoduchý poriadok. Prirodzene siahne po prosiacej ruke sluhu, ktorý už raz zradil. V skutočnosti ho potrebuje ako soľ. Úlohu zohráva i explicitne nevyslovená, no v náznakoch zrejmá, mužská erotická príťažlivosť. Je potom celkom prirodzené, že z kašírovanej pokryteckej hry sa stane to, po čom slabošský aristokrat v skutočnosti vždy túžil - nikdy sa nekončiaci dekadentne opilecký žúr.

Nahlížení do světa těchto artových filmů bývá pro mne často obrovskou houpačkou, některé podobné kousky mne úplně nadchnou, vyvolají silné emoce, jiné i přes své nesporné silné kvality spíše minou. USluhyjsem v poslední půlhodince už doslova trpěl, těžko se mi hledá odpověď, proč. Film jsem před nedávnem po zhlédnutí prvních minut odložil pro rozpoložení na daný styl, díval se úplně v klidu odpočinutý, v případě nutnosti udělal i přestávku. Zpočátku mne film hodně zaujal, už od prvních minut začal přinášet podivně depresivní náladu, ale dostával mne do očekávání, jak se načrtlé vztahy vyvinou. Občas jsem byl trochu otráven z poněkud monotónní formy ve znamení dusivé atmosféry na prostorách jednoho pokoje, ale definitivně to zazdila úplná destrukce všech postav spějící k závěrečnému dění, kdy se skoro ze všech přítomných stávala jakási podivná monstra a celé to začlo nabírat na surrealistických obrátkách. Ač mne povětšinu času zaujala minimálně osobitá experimentální kamera, za cca poslední půlhodinu (a mé dojmy z ní) nakonec musím jít s hodnocením ještě níž, než jsem předpokládal. S Josephem Loseyem jsme se ve finále totálně minuli.45%