Postavy v krajině (1970)

Dobře se u toho spalo, ale jinak vlastně vím, proč jsem ten film tak dlouho odkládal. Líbila se mi hudba, připomínala mi Planetu opic, některé záběry jsou skvostné, ale i když nepotřebuju vždy vysvětlování a okecávání, tady to na konci bylo trochu trapné - na hranici nastoupili borci v brýlích jako z nějakého nepovedeného muzikálu.

Dva (zpočátku) svázaní muži prchají divočinou před vrtulníkem, který si s nimi hraje. Později se rozvážou, získají zbraně, k vrtulníku přibudou nepřátelští vojáci. Mladší je tak trochu děvkař, starří otec od rodiny se zkušenostmi z armády, hádají se, spolupracují, zabíjejí. Losey natočil asi svůj nejzábavnější film, jen ČSFD by si měla opravit škatulku, není to thriler ale dobrodružný survival s pár akčními scénami. Bavilo mě to, Shaw i McDowell jsou výborní jen si celý film kladete otázky. Kdo jsou? Kde jsou? Co provedli? Proč po nich jde celá armáda? Kam směřují? SPOILER. Režisér také nevěděl, takže konec zůstal bez odpovědí. A takové filmy bez konce nesnáším, navíc k tomu přibude ještě nesmyslná smrt jedné z postav a dobrý 4* pocit z filmu se rozplynul jako pára nad hrncem. 3* jsou tak akorát.

A běží, a běží... a pak zase běží a za chvíli už i zvrací... Pokud zrovna trénujete na maraton a je vám vlastní únava stále málo, pusťte si po úspěšném dosažení cíle tento film, protože se konečně zvládnete pořádně zadýchat a možná se vám
udělá i nevolno. Že je Robert Shaw kabrňák už vím dávno a zde si opět dával svou roli drsňáckého cynika na výbornou a McDowell mu tady spíš jen přihrával, ale to vyčerpání jsem věřil oběma stejně. Filmu se nedá upřít tísnivá atmosféra s pocitem, že prostě není vůbec kam utíkat, ale v zoufalosti se hlavní hrdinové nepřestávají pokoušet o přežití a později se neštítí pro svou záchranu páchat zločiny na druhých, protože hlad a žízeň jsou silnější. Celkový dojem je u mě spíš slabší nadprůměr, kdy mě nejvíc dostalo zmiňované běhání a některé Robertovy typické hlášky. Někdy se zase rád podívám...

Neznámy film, ktorý neznámym zaiste aj ostane. Jediní herci, ktoré prehovoria, sú obe hlavné postavy a to, čo povedia, nie je pre ďalšie rozvíjanie deja príliš zaujímavé. Netrvá dlho a film sa mi zdal čím ďalej nudným a nudnejším. Neidentifikovaná krajina, divák nevie, čo sú obe hlavné postavy zač, ani prečo unikajú, ani pred kým. A kedže tieto odpovede sa nedostavia ani do konca filmu, prestáva to byť zaujímavé a postavy mi rýchlo začínajú byť ukradnuté. Či ich zastrielia, alebo dokážu utiecť, je zhruba to isté. Občas sa vydarí akcia, dusno je pri niektorých drsnejších scénach, film však na viac ako jedno pozretie zato nestojí. Shaw je násobne lepší herec než scenárista.

Malco je ešte takým zelenáčom a Bob má najlepšie filmy v hľadáčiku, pričom obaja si spoločne zahrali dezertérov, čo sú sprvoti spútaní lanami, každý zvlášť, ruky za chrbát, neustále im je v pätách helikoptéra, ktorej dvoj-členná posádka sa s nimi zahráva, ako mačka s myšou, a len málokedy, čo si dáva odstup, kvôli nepriazni počasia sa schová. Okrem hrozby z vrchu, prichádza nebezpečie zdola, kde sa na nich taktiež rútia húfy vojakov, ktorí im doslova dýchajú na krk, a koľkokrát sa stretli zoči-voči so smrtonosnými, ostrými nábojmi, ktoré len tak svišťali okolo uší... / MacConnachie a Ansell sú v nepriazni osudu na úteku pred množstvom nástrah, ale i bojujú sami so sebou, a pod drobnohľadom skúseného majstra za kamerou, Joja Loseyho + za asistencie troch špičkových kameramanov, nakrúca extrémne znepokojivý snímok s dôraznou a veľmi tiesnivou hudbou Riša Bennetta, ako vystrihnutou z pôvodnej Planéty Opíc. Zábery, ktoré som vo väčšine uprene vydával sú atmosferický mimoriadne depresívne, že dusná atmosféra je na pravom mieste, čo ma teraz automaticky napadá. Pozrite si to, čo prežíva „štvaná zver” kdesi v Južnej Amerike... Oplatí sa to, verte mi.