Don Giovanni (1979)

Mozart bol nepochybne génius, ale úprimne sa priznám, že na mňa to bolo jednoduchopríliš veľa not na jeden večer. Takže som si z toho musel spraviť tri operné večery po jednej hodine, aby som to rozdýchal. Pritom už po prvom dejstve sa mi zdalo, že je všetko uzavreté, už sa nemá čo stať a nasledovala druhá rovnako dlhá polovica, kde sa Pán Ján so sluhom dramaticky tak rozbehne, že prvú polovicu úplne zatieni. Ak to bola, ako sa tu píše, neporušená opera so všetkými áriami ako majú byť, tak sa nečudujem, že to nie je celkom pre mňa, ale rád som to videl.

Viděla jsem poprvé tohle zpracování. Miluju všechny Mozartovy opery, snad o trošku víc vždycky fandím rozverné Figarově svatbě. K hudbě tak nemám nic, co bych vytkla. Krásný zážitek, který ve vás vyvolá takovou tu chvilku výjimečnosti. Vizuálně bych trošku ubrala, hlavně ten závěr, ale nakonec sluch i zrak se potěšil.

Naprosto strhující a diváka-posluchače do extáze přivádějící dílo. Milujete-li operu a Mozarta, bude pro vás patrně i "obyčejná" inscenace Dona Giovanniho zážitkem, jenž vás nadlouho oddálí pozemským starostem. Představte si pak, že nesleduje "jenom" jevištní provedení této geniální opery, nýbrž že se samotný příběh před vámi rozvíjí svým skutečným životem, v opravdovém prostředí, samozřejmě podáván vytříbenými filmovými prostředky. A při tom všem - je hudebnost díla zcela neporušená!!! Nejsme ochuzeni ani o jedinou árii, jediný trylek, jediné otevření úst. To vše v podání zkušeného a mistrovského Josepha Loseyho. Geniální koexistence filmu a opery, která má co nabídnout i po myšlenkové stránce a svojí hořkostí a ironií je labutí písní feudalismu nejvyšší úrovně!

O duši dóžete, kterého dožene (sebe)milování. Od lože k loži, degustátor - gondoliér, s nůší Venuší, až se na něj snáší spřežení dýk, spodniček stržených, kupodivu při siestě cupidovy fantazie. (S)Udičky funerální, v podobě perleťového cizince, a z klasy benátské jsou rázem Pompeje.

Výborná inscenace ponořená do prostředí Benátek, města, luk i okolí.