Vivre, mourir, renaître (2024)

Film mě hodně zaujal. Nedělá mi dobře se dívat na filmy s HIV, ale tady jsem měl hned několik magnetů, které mě přitáhly. Victor Belmondo, jehož je dědeček Jean-Paul mě zaujal už ve zde uvedeném filmu Lie with Me, epizodní role Amandy Lear v jejích 85 letech a nedávno jsem si na ní vzpomněl, když jsem byl ve Figueras, neboť jednu dobu to táhla i se Salvatorem Dalím a též epizodní role Stéphane Rideau, kterého miluju z několika filmů zde na GT. Co mě ale hodně překvapilo byl uvěřitelný výkon Lou Lampros v Roli Emmy a krásný Théo Christine, jež sice v obličeji vypadá starší, ale dohání to tělem a v době natáčení měl 27-28 let. Dalším překvapením byl nečekaný zvrat asi v polovině filmu, k tomuto dílku se někdy vrátím ... 9999(25.03.2025)

Ač pro mě téma není zas tak zajímavé, jméno režiséra bylo důvodem, že jsem se nakonec na film podíval. A dobře jsem udělal. Děj je zaměřen na 90. léta, tedy období, kdy byla epidemie HIV/AIDS na vrcholu a vývoj se začal obracet tím lepším směrem (nejedná se tedy o počátek krize AIDS). To je přesně vidět ve filmu, kde každá postava prochází trochu jiným vývojem. Hlavní postavy tvoří zajímavý trojúhelník (nikoli ovšem milostný) typický pro tu dobu. Trochu uspěchaný a přehlížený mi přišel konec, kamera mohla být více uvolněná, herci to však zvládli velmi dobře. Film tak hezky zapadne do historické skládanky a lze ho rozhodně doporučit.(27.02.2025)