Věž (2012)

Pre mňa celkovo prekvapenie. Ku kvalitnej dráme tomu čo to chýba. Hlavne vierohodnosť niektorých postáv je rozpoluplná, hlavne súdruh chirurg Richard, či jeho súdružka manželka. Na druhej strane sa mi páčili dialógy ohľadom "všimného", kde sa bavili o krytine na strechu...nuž keď v obchodoch nie sú topánky, obutím päťstokorunáčky problém nevyriešiš.

Při zhlédnutí filmu jsem se myšlenkami vrátil do doby totality u nás.
Komunisté s námi zacházeli podobně, i když nutno přiznat, že v NDR to měli občané se Stasi ještě horší.

Komunisti nám ukradli nejlepší léta života, dobou temna v normalizaci po roce 1968 a nejhorší na tom je, že dnes pobírají větší důchody, než slušní, tehdy perzekuovaní, občané. Rozčiluje mne, že občané nechodí k volbám a dovolují zlu, aby u nás znovu povstalo. Rychle všichni zapomněli, stačí napéci a rozdávat koblihy..!

Z čistě technického pohledu rozdíl v životní úrovni mezi Československem a Německou demokratickou republikou velký nebyl. Ale jistá doba se přece jenom u nás odlišovala. V roce 1967 se naše západní hranice otevřela a lidé mohli cestovat. Například třeba v roce 1968, co se říci chtělo, to se mohlo. Následně normalizační doba sedmdesátých a osmdesátých let vše zazdila. Nyní se dostávám k vlastnímu jádru filmu. Jeho protikomunistická angažovanost výpovědní potenciál má. Je to film o strachu a přizpůsobivosti, ale také o nesobeckém hrdinství. Napadá mě, že pro politické názory se už dnes nezavírá, ale volební účast přesto stále klesá. Proč asi? Na druhou stranu je pravda, že i v dnešních podmínkách vzpomínají mnozí, zejména starší generace, na režim s určitou nostalgií.

Tak to byla síla! Takové filmy se u nás v TV bohužel netočí. Raději reprízujeme Bakaláře a když už, tak sic výpravný, ale unylý a nedramatický Já, Mattoni. Rád bych si přečetl ten román Věž, doufám, že česky vyjde. A tohle by měl vidět každý, komu se "stýská" po socialismu. Protože život v 80. letech v NDR byl dost blízký tomu v ČSSR.

Jeden z těch filmů, při jejichž sledování si člověk musí říct: Jak je to možné, že jsme v tomhle žili? A je to jedno, že se děj odehrává ve východním Německu. Ono to v té době bylo úplně stejné i u nás. Naštěstí jsme tehdy byli ještě dětmi, takže jsme si to v plném rozsahu neuvědomovali. Až na střední škole jsme cítili, že tohle není to pravé, v čem bychom chtěli žít. Proto jsme se s nadšením postavili na podzim 1989 na tu správnou stranu barikády. Dnešní mládež už vyrůstala v něčem jiném, ta to už nedokáže pochopit. A je to tak dobře.