Věrný pes Čiko (1987)

U mňa je tento film oproti remaku sklamaním nie kvôli Hachikovi (s ktorým tu mnohí vyjadrujú nespokojnosť), ale kvôli ľudským postavám. Kým v remaku boli všetci voči Hachimu prívetiví a láskyplní, tu sa žiaľ k nemu všetci (okrem jeho pána) chovali ako tyrani, urážali ho a pohadzovali si ho, ako vodový balón. Všetci boli otvorene takí vášniví odporcovia psov, takže to kľudne pôsobilo, akoby chudák pes utekal čakať svojho pána, lebo bol všetkými traumatizovaný, opovrhovaný a týraný, než z dôvodu jeho vernosti. A to je dojem, aký som z celého snímku mala a základ toho, kde tento film a jeho námet na celej čiare zlyhal. Nečakala som, že pes bude radostnejší, keď ľudia k nemu neprejavovali žiadnu lásku a súcit. Celú dobu sa mi lámalo srdce a bola som v agónii len z toho, ako s ním bolo zaobchádzané, než samotný zámer filmu..
Záver tejto verzie bol však dokonca EŠTE o niečo srdcervúcejší, než v americkej, keďže v tejto *SPOILER* bol dlhý záber na bezvládneho umierajúceho Hachiho, čo ma položilo...
4* dávam len "z nutnosti" u takýchto príbehov -3 za Hachiho a1 za námet a to, že sa jedná o legendárny skutočný príbeh a pre tie ja mám naozaj slabosť, nech sú spracované akokoľvek.

Ve srování s remakem filmově slabší, ale citově poutavější. Osud v originále Čikovi rozhodně nepřál, ale pokud budu hodnotit film jako film, tak se mi ten japonský styl filmařiny tehdejší doby nelíbí. Je to neosobní, plitké, částečně dokumentární, bez špetky emoce. A že Čiko těch emocí mohl mít miliardu, emocionálně mě líznul jen úplný závěr, nic plačtivého ale.

Příběh Hačika je unikátní a dojemný, nicméně filmové zpracování je mizerné. Plusem jsou odpovídající reálie díky japonskému původu filmu, částečně ještě hudba. Nicméně jinak je film odosobněný, skoro bez emocí, herci podprůměrní. Vztah psa k hercům nepropracovaný, pes apatický, většinu času jak zdrogovaný. Mizerný je i český dabing. Přijde mi, jak kdyby byl film natočený v 60. letech a ne na konci let osmdesátých.

Mám rád zviřátka, kočičky a pejsánci vedou. A právě proto jsem se dlouho docela obával si Hachiho pustit - bál jsem se, že u toho budu brečet. A spletl jsem se. Řval jsem u toho totiž jako želva :-) Je obdivuhodné jak dokáží Japonci s tímto tématem pracovat, naprosto se vyvarovali jakýmkoli delším roztomilým scénkám s hrajícím si psíkem, celý příběh má víceméně neustále vážnou tvář (mimo pár výjimek - např. blešky a koupel :-)) a i samotná část od štěňátka po onu nešťastnou událost je docela dost krátká. Ovšem tím rozhodně proud slz nekončí, děj pokračuje ještě dlouho dál a nápor na emoce je tu prakticky nepřetržitý. Kvalitní hudba celkový dojem jen zvýrazňuje.
Osobně tu cítím snahu o dojem z celého snímku se vším všudy, včetně všech vedlejších postav i ostatních událostí, dětinské scénky hrající na dojem z roztomilého pejska tu téměř nenajdeme a to je jen dobře - tohle nemá být hravý kousek pro děti, nýbrž vážnější spíše pro dospělé. Mínusem je akorát lehce apatický vztah Hachiho k hercům. Je očividné, že tohle se nepodařilo zrealizovat, žádné radostné vítání se nekoná, Hachi prostě odehrál co musel a víc do toho dát nemohl, zkrátka tohle nebyl jeho pravý páníček. P.S. Dabing nezkoušejte ani náhodou, absolutní tragédie - vřele tedy doporučuji originální znění + české titulky, DVD se dá sehnat a stojí pár kaček :-) Tenhle krásný snímek by si ale rozhodně zasloužil mnohem lepší obrazovou kvalitu než jaká je nabídnuta, nicméně na netu lze najít lepší verze.

Ak to porovnám s americkým remakom (ktorému som musel po vytriezvení jednu hviezdičku stiahnuť), ktorý neskutočne hral na city, tento originál mi prišiel dosť rezervovaný. To mu však na kvalite neuberá. Možno to bude aj povahou Japoncov, ktovie. Dosť ma však prekvapilo, že Čiko bol vo väčšine scén úplne apatický.