Vůně ženy (1992)

Mrazivě upřímná studie o lidské důstojnosti se pod taktovkou Martina Bresta proměňuje v cestu za vykoupením, kde na každém rohu číhá buď totální destrukce, nebo nový začátek. Sledujeme střet dvou naprosto odlišných světů – naivní mladické naděje v podání Chrise O’Donnella a hořké, oslepující zkušenosti stárnoucího důstojníka, kterému Al Pacino vtiskl takovou intenzitu, že jeho vnitřní rozervanost cítíte v každém gestu. Scénář precizně buduje dynamiku mezi hlučnou dekadencí a tichým zoufalstvím, přičemž i slavné scény, jako je tanec tanga, slouží jako metafora pro touhu ještě naposledy ovládnout prostor kolem sebe.
I když stopáž občas neúprosně natahuje trpělivost a některé pasáže se až příliš kochají vlastní výřečností, všechna ta drobná klopýtnutí jsou smazána v okamžiku, kdy dojde na lámání chleba v aule prestižní školy. Právě to finální zúčtování před disciplinární komisí, ta hřímavá obhajoba integrity v moři pokrytectví, je momentem, kdy film definitivně odhodí masku sentimentálního dramatu a ukáže svou pravou, nekompromisní tvář. Pacinův závěrečný monolog má takovou razanci, že v tu chvíli zapomenete na všechna klišé o polepšených hříšnících a jen fascinovaně sledujete střet čistého charakteru s morálním marasmem okolí. Je to přesně ten typ emocionálního vrcholu, který dokáže z velmi dobrého filmu udělat nezapomenutelný zážitek.75%

Podle mě všichni lidé od přírody smrdí a vůni jim dodávají pouze deodoranty, antiperspiranty a parfémy. Takže vlastně smrdí také ženské, protože taky patří mezi lidi. Nicméně, jeden starý vysloužilý a protivný plukovník to viděl jinak. Hlavní postavou je všakCharlie Simms, který studuje na exkluzivní přípravné škole v Nové Anglii jménem Baird, a žije ze sociálního a prospěchového stipendia a také z drobných brigád. Najme si jej Karen Rossi, aby během víkendu Díkuvzdání pohlídal jejího strýce, plukovníka ve výslužběFranka Sladea. Charlie potřebuje peníze na cestu domů, takže to přijme. A tak je představen sterému, vyhořelému, labilnímu, protivnému, chlastajícímu, kouřícímu a slepému veteránovi a není to nic příjemného, protože ten jej během prvního rozhovoru ohlodá na kost a ví o něm skoro všechno. Kromě toho musí Charlie řešit problém na škole – se spolužákemGeorgem Williesem Jr.byli svědky toho, jak tři spolužáci udělali celkem drsný žert na ředitele školy panaTraska, kterému přivázali k autu balonek plný barvy s posměšným nápisem, a když jej nasraný říďa prasknul, tak zasvinil jej i jeho nové sportovní auto. Charlie stojí před dilematem – pokud práskne spolužáky, tak dostane stipendium na Harvard. Neměl to tedy jednoduché. V pátek vezme Frank Charlieho na nečekaný výlet do New Yorku, ubytují se v luxusním hotelu a jí v luxusní restauraci. Frank mu ukáže také svou přívětivější část a prozradí mu, že si chce užít, navštívit staršího bratra a samozřejmě si zapíchat s „úžasnou“ ženou. U bratra vypráví Frank příběh o tom, jak píchal zároveň se zdravotní sestřičkou a Asiatkou a stal se z něj most mezi Východem a Západem. Návštěva nedopadne moc dobře, protože jeho synovec kazí Charlieho jméno. Epická scéna se také odehraje v tanečním sále, kde Frank předvede, jak skvěle umí tančit tango s mladou a krásnou ženou. Frank se prostě vyzná, je to zkušený chlap, který o každém všechno ví, a i přes svou slepotu dokáže řídit Ferrari! No, a také se chce zastřelit ve své uniformě. A Charlie musí předstoupit před školní disciplinární komisí a vypovídat ohledně toho incidentu…No, tak jsem tedy trochu rozebral, o čem tohle dlouhé drama s excelentním Al Pacinem je. Jaký na mě udělalo dojem? Celkem dobrý. Charlie je podobně nezkušený, stydlivý a zakřiknutý student, jako jsem býval já, zatímco Frank je ostřílený veterán, který pod drsným a cynickým povrchem skrývá celkem dobrou lidskou bytost. Jako každému slepci se mu zostřily ostatní smysly, a to především čich, díky kterému dokázal vycítit ženskou na několik metrů a poznat, jak zhruba asi vypadá. Oba se od sebe něco naučili, jejich osobnosti se vzájemně obohatili a Frank se stal na nějaký čas Charlieho adoptivním otcem, který se za něj postavil v tom nejdůležitějším okamžiku. Film je celkem laskavý, milý, přívětivý, líbivý a povznášející, proto mu nechávám 4*.

"You're not bad. You're just in pain." ... myslím, že nejromantičtější věc, kterou muž může udělat, je uhádnout, jaký máte na sobě parfém... jakože al pacinovi bych dala oscara za všechny jeho filmy ze 70. let, ale jsem ráda, že tenhle neskutečně talentovanej herec toho oscara vůbec dostal. pozdě, ale zaslouženě.

❮75%❯ Challenge- Bonus winner tip- radecacek.Vůně ženy je v jádru velmi sympatické drama o studentovi z chudších poměrů, který si chce přivydělat jako opatrovník. Jenže Al Pacíno není žádný roztomilý dědeček. Je to slepý, zahořklý a neuvěřitelně svérázný chlap s vášní pro krásné ženy, kvalitní alkohol a ostrý urážky. Místo poklidného víkendu se mladý Charlie ocitá na divokém a neplánovaném výletě v New Yorku. Al Pacinův plán je totiž přímočarý. Luxusní hotel, špičková gastronomie a projížďka v červeném Ferrari. Charlie se tak nečekaně ocitá v roli průvodce i zachránce, zatímco se sám snaží vybruslit z morálního dilematu na své prestižní škole. Tam mu totiž hrozí vyhazov. Al Pacino tady naprosto dominuje a právě díky jeho charismatu má film své nepopiratelné kouzlo. Slepce zahrál tak mistrovsky, že mu věříte každý prázdný pohled i každý prudký pohyb. Je to takový ten typ výkonu, u kterého máte pocit, že herec musel mít po každém natáčecím dni pořádně vyschlo v krku. Snímek nabízí několik skutečně ikonických momentů, které mají styl i hloubku. Legendární tango v restauraci, zběsilá jízda v italském sporťáku nebo ten neskutečně silný závěrečný proslov jsou scény, které ve filmu vyčnívají. Jediným výraznějším záporem je poněkud vražedná stopáž dosahující skoro sto šedesáti minut. Na čisté drama je to skutečně porce, která se stráví o něco náročněji. Kdyby se střihač nebál vzít nůžky a vyhodil zhruba půlhodinu materiálu, výsledku by to dodalo mnohem větší dynamiku. I tak jde o podstatně lepší zážitek než u utahaného Gilberta Grapea, protože tady dostanete aspoň zajímavý příběh a okamžiky, které si budete pamatovat i roky po zhlédnutí. Pořád je to však hlavně konverzační záležitost stojící na hercích, takže nečekejte nic jiného než brilantní dialogy a jednu velkou hereckou exhibici.Proč film vidět ?Skvělý oscarový Al Pacino, silný závěrečný proslov, hezký příběh.

Plukovník Frank je postava jako vystřižená z Hrabalova románu. Nutno dodat, že v Al Pacinově ztvárnění se stává živoucím úkazem zhýralého prostopášníka, který, ač zklamán životem a toužící po sebevraždě, neztrácí vášeň pro ženy, alkohol, rychlá auta, ani smysl pro humor. „Vy asi máte rád ženský."... „Nade všechno. Teprve dlouho, dlouho za nima - Je Ferrari." Nebýt pompézního potlesku studentíků v poslední části, dala bych 5 hvězd, jenže to americké řemeslo z filmu bylo bohužel cítit.DobrýWillHunting, který miVůniženyevokuje, tenhle ,shift' v sobě neměl a byl pro mě víc přirozený.