Velký strach (1976)

Průměrný krimithriller s nepříliš překvapivým rozuzlením, béčkovým režisérem a hned několika áčkovými (nebo aspoň dost známými) herci - Placido, Skerritt, Wallach, Steiner, Herlin a vedle nich tehdy začínající Cléryová, u nás nepříliš známá z následujících filmů Tři tygři proti třem tygrům a Nenávidím blondýnky. Zato o režisérovi Cavarovi jsme od konce 60. let, kdy šel v čs. kinech jeho zajímavý debut Chvíle hrůzy, neslyšeli prakticky vůbec (a po Velkém strachu jakbysmet). Nevím proč, ale chování italských detektivů mi tady dost připomínalo sovětské kriminalisty ze 70. až 80. let. Ale za to obsazení si film tři hvězdy zaslouží.

....no pozrel som ešte raz a moje prvonadšenie vyprchalo...M.P. mi sympatocký nikdy nebol aj tu vyzerá ako nejaký "pičús"...dej je komplikovaný,pátranie nijaké,nelogické,nejako to samé sa odhaľuje....prekvapenie,zvraty nie sú....možno na tú dobu to bolo i erotické-z dnešného pohľadu také dietne ako nátierka humuss...v podstate nuda....

Podíval jsem na to hlavně kvůli Corinne Cléry, která mi učarovala už vAutostop rosso sangueaMoonrakerovi, a nebyl jsem zklamán - i tady je zatraceně svůdná a i tady má pár sexy scén. Ta baba prostě byla ztělesněný, koncentrovaný, chodící sexappeal a podle toho s ní režiséři nakládali - a ona je naštěstí nechala. Scénář nepřekvapí, skoro nenapne a končí na několikrát a tradičně překombinovaně a zároveň nepříliš zajímavě, vraždy jsou jalové. Ale pobavil komisař v podání Placida, který docela komicky hlásí, a taky ten rádoby dekadentní spolek čumící na kreslené porno a hrající hru s prostitutkou pod stolem byl vtipnej. A líbily se mi procházky zamlženými exteriéry, tajemná vila se zahradou a temně nasvícené interiéry.

Ešte mladý chobotničiak 'Corrado Cattani' sa snaží objasniť vraždy, bohužiaľ je ako herec nevýrazný. Rovnako, ako je nevýrazný celý triler. Pár pekných Talianok, scény s nimi mohli byť aj odvážnejšie, pár gore efektov, americkí herci Wallach a vo vedľajšej úlohe Skerritt, ale inak slabší a málo vypointovaný príbeh, z ktorého si divák na druhý deň (až na spomínané ragazzy) skoro nič nebude pamätať.

Vydařené italské krimi není horrorem, ale ve svém důsledku sociálním dramatem. Dokonce se nejedná ani o klasické giallo, spíše o jakési prolínání žánrů, mezi nimiž samozřejmě nechybí thriller. Některé z vražd jsou drsnější - upálení či mrtvola na háku, jiné běžnější - třeba přejetí autem. Motiv se dlouho nedaří odhalit, nakonec se ukáže být úplně jiný, než si policie původně myslela. Placido si zahrál komisaře několikrát, včetně asi nejslavnější Chobotnice, postelové scény však připomenou i jeho další filmy, např. Bože, jak hluboko jsem klesla. Osobně mě velmi potěšila přítomnost Johna Steinera, padoucha z Bílého tesáka. Škoda, že nedostal ještě větší prostor. A opět krásné dívky, něco nahoty, svět modelingu a dobová italská hudba.