Růžový panter znovu zasahuje (1976)

Není to už taková bomba, jakNávrat, ale taky tam jsou nezapomenutelné momenty. Třeba nejdestruktivnější a nejlepší úvodní bitka s Katem. Když se Clouseau (Peter Sellers) převleče za hrbáče, je to jeho definitivně nejpropracovanější a nejvtipnější převlek. Když zahláškuje "Zvony, zvony, ohlušující mě!", chch, tak jdu do kolen. A když zjistíme, že součástí je héliem plněný hrb a "pozor nepřefukovat", už se dá tušit, že k přefouknutí dojde. A na co jsem se těšil, tak to idiotsky vtipné dobývání hradu. A když se pak objeví v einsteinovském převleku za zubaře a použije rajský plyn, směju se jak blázen s nima. Clouseau prostě zase perlí. Šéfinspektor Dreyfus (Herbert Lom) tady taky došel svého maxima. Jak zločinného, tak humorného. Jinak taková zajímavost - opět si tady zahrálGraham Stark, a to zase úplně jinou roli, nebo spíš dvojroli - hotelových recepčních. "Kouše váš pes?" "Ne." "Ahoj pejsku." Vrrr. "Vždyť jste říkal že váš přes nekouše." "Ale tohle není můj pes." Chch, dokonalé.

Budu se opakovat, ale tohle je pro mne etalon výborné komedie s celkem primitivními vtipy. Jsou tu sice hluchá místa, ale to nevadí. Člověk ví, že za chvíli přijde určitě další gag. Zároveň vzpomínka na mé mládí, kdy jsme se na sledování některého z dílů neskutečně těšili a ve škole jsme o tom další den klábosili donekonečna.

Spoustu komedií znám lépe z ukázek na YouTube než z toho, že jsem je viděl vcelku. Zatímco scénky člověk viděl klidně dvacetkrát, celý film třeba jen jednou. Typicky Dědictví, Pelíšky nebo Jáchyma či Marečka. Filmy jako celek nic moc, ale skeče geniální. No, zpátky k Panterovi... Tyhle ty gagy jsou tak trapný a slaboduchý, že je nedávám ani na YouTube.

Ani ve třetím dobrodružství nedochází k žádanému zlidštění ústředního hrdiny. Nad obvyklé sestředění v bezděčně páchaných škodách v tom tentokrát brání i žánrový posun, kterým se z příběhu stává jen parodická etuda. Ve hře nejrozmanitějších klišé spojených s vědeckofantastickou komedií, resp. její persifláží, vystupuje Clouseau a spolu s ním i inspektor Dreyfus jen jako další z těchto tradičních motivů a film působí jako průsečík mezi Jamesem Bondem a neblahými osudy dr. Phibse.

Tento omyl oplývající nekonečným množství extrémně trapného humoru jsem si musel dávkovat zhruba po 10 minutách. Obdivuji všechny diváky, kteří dokážou něco tak odporného zhlédnout na jediný zátah Žasnu nad mentálním rozpoložení těch z nich, kterým se to dokáže líbit. Kroutím hlavou nad všemi, kteří se tomu navíc dokážou zasmát. Abych jenom nehejtil, tak musím připustit, že tento díl byl byl nesrovnatelně lepší, než díl první záslouhou výrazně poutavějšího příběhu. [15 %]