Dny vína a růží (1962)

I já jsem znal Jacka Lemmona hlavně jako komediálního herce. Zpočátku jsem si navíc myslel, že jde zase o komedii. Ale to drama bylo natočeno výtečně. Krom fantastických hereckých výkonů tu bylo otevřeno téma, do té doby v USA spíše tabuizované. Alkoholismus. Tím se film stává velmi nadčasový. Zároveň se tu filmařům podařilo skvěle vykreslit vzájemné vztahy závislých. Jak moc se ovlivňují navzájem a jak těžko se z těchto vztahů vymaňují.

Silná vzťahová psychologická dráma o zžieravom vplyve alkoholu na vzťahy a život vôbec. Romantický začiatok lásky Joa a Kirsten sa nesie ešte v jemne komickom tóne. Joove pitie, hoci nie je úplne deštruktívne, začína postupne narúšať ich vzťah. Život je síce ako na hojdačke, ale stále je tu cítiť určitú nádej. Až keď whisky prepadne aj Kirsten, znamená to úplný rozvrat. Nie je to síce dickov Temný obraz, ale vďaka skvelému herectvu Jacka Lemmona a Lee Remick je zhubný dopad alkoholizmu na pôvodne romantický príbeh naliehavo prítomný. Produkcia je hercom kvalitnou oporou a výborne dopĺňa atmosféru príbehu plného emócií a rozkladu, ktorý síce dáva nádej, ale neponúka lacný šťastný koniec.

Blake Edwards sa u mňa spája predovšetkým s Večierkom, pretože filmy s Ružovým Panterom ma bavili ešte menej ako Raňajky u Tiffanyho. Problém alkoholizmu mi pripadá ako problém drog v súčasnosti. Páčil sa mi Stratený víkend a niekoľko českých klasík na túto tému. Tento výtvor som viac menej pretrpel. Uvedomil som si, ako rozdielne filmy starnú. Na niektoré sa môžem pozerať aj takmer po storočí a iné starnú od premiéry.

Další příspěvek na téma pustošení lidských osudů démonem alkoholu mě nedostal tak jako mnohé jiné případy, například když posedlŠtěpánkaneboMenšíka. Zde je sice zajímavé sledovat vzájemný vztah manželů pijáků, kteří si závislost sdílejí navzájem, jenže obě ty postavy jsou v první polovině i bez působení etanolu strašně nesympatické - sobecký ču*ák Lemmona a hloupá nána Remickové se zamilují, ale srdce diváků si nejspíš nezískají. Až ke konci snímek díky abstinenci získává jiný směr. Divadelně expresivní herecké výkony jsou výborné, nicméně u mladého Lemmona mám problém v zaškatulkování do komediální polohy - zde je spíš směšný, než vtipný, což byl tedy nejspíš záměr. Scénář podivně přeskakuje období několika let, a i režijně jsou Dny vína a růží docela fádní, byť mají od nezáživného začátku kvalitativně vzestupnou tendenci.

Neokukaná (a omnoho vážnejšia) tvár Blaka Edwardsa a zároveň jeden z najlepších (ak nie najlepší) film o pití a závislosti, ktorý nestavia na lacnom moralizovaní, ale perfektne využíva možnosti filmového média, aby divák kráčal a prežíval s postavami. Edwards to vystihol dokonale - s alkoholom sa to zakaždým začína ako idyla a končí ako tragédia. A tak sa aj tu romantická komédia so zábavným dobrákom s "nábehom" (ako to rozkošne u nás voláme) nenápadne preklopí do drámy, v ktorej už ide o život. Prechod z ľahkého žánru (scéna na lodi naozaj pripomína párty z Ružového pantera) do totálnej alkoholickej depky je nádherne plynulý a nenásilný. Režisérov zámer perfektne pochopili aj hlavní predstavitelia, pričom vynikajúci Jack Lemmon ešte o trošičku vyčnieva. Možno aj škoda, že takýto nadčasový film zostáva v tieni ostatnej (najmä neskoršej) Edwardsovej tvorby. Takto hodnotím: https://www.csfd.cz/uzivatel/921888-skulaveoko/o-mne/