Vášeň (1998)

Moj prvy Gyorgy Feher a madarsky noir Szenvedely. Vacsinou som zvyknuty, ze noiry su europske /Motyl na Rameni s Vino Lenturom, 3rd man/ a samozrejme americke -- no a tentoraz ide o akysi madarsky noir. Noir filmy mam rad, ale tie europske podla mna uz dlhodobo zaostavaju za US noirmy. Vztah zeny a muza je fajn, ale chyba vyraznejsia dejova linia. Rezia Gyorgy Fehera je aspon zrucna rutina. Raz darmo - najlepsi madarski reziseri pre mna su stale Jozsef Nepp a jeho Mezga Aladar - Kulonos Kalandjai + pochopitelne Jozsef Gemes a jeho kultovy film Uzenet a Jovobol - A mezga Csalad Kulonos Kalandjai. Jo, jo, roduverni Slovaci, SK porovnavacia baza je Europa /nic s tym nespravite/ a Madarsko je europska krajina. A nazvy uvadzam vzdy v povodnom zneni. 50 %

Bude to chtit jeste minimalne jednou v klidu videt. Zatim jsem mirne rozpacity, takze docasne 3. Narocne, dlouhe...

Černobílé, frustrující, depresivní a těžko stravitelné überdílo.

Nejsem si jist, zda použít postupy ze "Satanského tanga" na "Pošťáka" je to pravé ořechové - ale možná právě v tom je ta pointa. Ani si nemyslím, že je tento postup možno považovat za "noir", i když černé je tu opravdu hodně; na noirovou detektivku tu chybí jeden ze základních parametrů, a tím je pohyb a švih. Neznám detektivku střízlivěji a věcněji napsanou než tuto, lyrika absolutně žádná. Samozřejmě, film staví na jiných parametrech; statičnost patrná i v akčních scénách, ale vede k jinému plánu. V něm bych se přiklonil k Marigoldovi*****, ne však bezpodmínečně. Každopádně vstup do děje je (téměř) stejně impozantní jako u Werckmeisterových harmonií.(13.09.2023)

"Pošťák vždycky zvoní dvakrát" počtvrté…¬        

Krimipříběh "Pošťák vždycky zvoní dvakrát" marylandského spisovatele Jamese M. Caina z r. 1934 patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v tomto literárním genru napsáno. Traduje se, že český překlad Jaroslava Kořána je lepší anglického originálu Cainova; faktem je, že tento překlad (z r. 1987) se vydává dodnes a jeho četba je opravdovou lahůdkou pro milovníky krimi či noir příběhů.¬                

Znám a viděl jsem — přiznávám že v různých obdobích svého života, což je na úkor věrohodnosti mého porovnávání — celkem čtyři filmové zpracování tohoto mého oblíbeného a v pravdě silného příběhu o lásce, vášni, neřesti i zradě, s vhledem do USA právního systému své doby. Žádné z nich nesahá ani po pás prožitku z četby; přes to alespoň některá z nich stojí za pozornost do té míry, že není od věci je shlédnouti, třebaže po četbě bude umělecký účinek na diváka dozajista otupen.¬¬¬1. "Posedlost"Itala L. Viscontiho z r. 1943 je žel pouze volným zpracováním literární předlohy; důraz klade Visconti na jiné stránky — neorealistické ztvárnění tehdejšího života chudých vrstev, čímž samotný příběh trpí, odsouván do pozadí. Pro milovníka noir snímků asi nejméně vhodné ke shlédnutí — byť nátočet nepostrádá uměleckých kvalit Viscontimu vlastních a byť oba hlavní představitelé příběhu v podání Clary Calamaiové a Massima Girottiho typově k předloze velmi dobře sedí.¬¬¬2. "Pošťák vždy zvoní dvakrát" v režii T. Garnettaa scénáři N. Busche americké produkce z r. 1946 je nátočtem ke knize dobře přiléhajícím, částečně i slušně budovanou dramatickou linkou. Toto zpracování považuji za předloze nejlépe odpovídající a divácky nejvděčnější, také Lana Turnerová a John Garfield v hlavních úlohách odpovídají předloze velice dobře a dobře své úlohy také hrají.¬¬¬3. "Pošťák vždy zvoní dvakrát" americké produkce z r. 1981režíroval B. Rafelson a scénář napsal známý a kvalitní scénárista D. Mamet. Toto zpracování je záměrně syrové, stavějící do popředí sexualitu; tím se odlišuje od zpracování z r. 1946, které staví na typech a ne na živočišné akci. Herecké umění J. Nicholsona můžeme vynášeti jak chceme vysoko. ale pravdou je, že se na úlohu mladého tuláka Franka vůbec nehodil — věkem, vzhledem, vystupováním. Scénář lze hodnotiti velice sporně, podle mé mínky jeho živočišné pojetí předlohu zabíjí a jí neodpovídá, což s nevěryhodným obsazením Franka Nicholsonem tomuto zpracování nejvíce asi ubližuje a staví je na nejzazší místo ze všech čtyřech, které tu porovnávám.¬¬¬4. "Vášeň"je dílo (mimo jiných) maďarského režiséra a scénáristy G. Fehéra, natočené r. 1998. Nátočet je nepříznivě poznamenán spoluprací s lidmi pohybujícími se okolo maďarského tvůrce Bély Tarra, který se také, žel, podílel na scénáři. Vzniklo sice dílo nejvíce umělecké po výtvarné a filmové stránce z porovnávaných, ale obdobně jako u Viscontiho "Posedlosti" dílo, u něhož je literární předloha dávána do pozadí, aby vynikly kvality jiné. K tomu ještě vybraní představitelé Řeka Papadakise a jeho manželky Cory (Ildikó Bánságiová a Džoko Rosič) jsou podobou, ale i herecky vzdáleni duchu knihy.¬¬¬                

Z předchozího vyplývá tatosumace: Kdo nečetl knižní předlohu, taktéž kdo nechce ztráceti čas sledováním různých nátočtů a chce si vybrati pouze jeden, tomu doporučuji shlédnouti — pokud si může vybrati — Garnetův-Buschův snímek z r. 1946.(16.11.2019)(méně)(více)