Soumrak (1990)

Řekl jsem si, že se konečně vrhnu do maďarského filmu Twilight, na který jsem se těšil. Jaké jsou tedy mé reakce? Film je zpracovaný vcelku dobře, atmosféra a ten slow pacing prostě ladí k sobě, a to naprosto cením. Herecké výkony byly fajn, ale nic, co by nutně nadchlo, jelikož zde mluvili velmi málo. Je vidět, že film jede prostě víc na atmosféru a vizuální dojem než na příběh, a to je přesně to, co musím zkritizovat. Příběh jako takový na papíře je fajn, ale přišlo mi, že tomu ději většina scén vůbec nic nepřidala, a k tomu ten slow pacing byl až moc zbytečně pomalý. Postavy nejsou bohužel ničím zajímavé, takže se člověk k nim těžko propojuje, a emoce tím pádem nejsou. Ve finále bych řekl, že měl tento film mnohem větší potenciál, jelikož byl vizuálně nádherný, ale bohužel nenaplnil své očekávání. Ve finále bych mu dal 7/10.

Vďaka Fajčiarskemu filmovému klubu Vanesa za jedinečný zážitok pri predvedení tohoto filmu v prírodnom prostredí, ktoré ešte umocnilo jeho silu. Intenzívny pomalý prúd obrazov o nepolapiteľnosti a súčasne všadeprítomnnosti zla si berie z predlohy iba premisu a spracováva ju s tým maďarským nihilizmom a filmárskou bravúrou, ktorá si zvykla vyhrávať festivaly. Pomalosť toho filmu nie je samoúčelná maniera, ako sa často stáva, ale mocný výrazový prostriedok, dosahujúci výnimočného efektu na diváka. Sledujúceho namiesto nudy doslova priklincuje a vďaka tomu, že obrazy nie sú statické, je jeho oko stále pripútané k odhaľovaným zákutiam neidylického rurálneho sveta - a myseľ popritom po celý čas znepokojovaná tým, že nevidí dosť, že vinník, respektíve podstata, po ktorých pátrame, nám stále uniká za okrajom viditeľného a je svojou povahou nedostihnuteľná. Napriek tejto dráždivej neuspokojivosti je hypnotická úhrančivosť SÚMRAKU natoľko silná, že si vlastne nie som istý, či som podstatnú časť diela nestrávil v polosne a niečo zásadné mi neuniklo - ale pocit, ktorý sa neznámemu autorovi podarilo docieliť relatívne jednoduchými prostriedkami, je pamätný kinematografický výkon, pravé umenie..(01.07.2025)

Dürrenmatt ve své knize Slib nechává ústředního detektiva posedlého dopadením vraha rozjímat: "Náš rozum osvětluje svět jen chabě. Zónu soumraku na jeho hranici osídluje vše paradoxní." Fehér svůj film zasadil právě do oné soumračné sféry nejistot a protismyslů, přičemž ještě značně ztlumil ono světlo sféry rozumu. Vytvořil záměrně neprostupný tvar, kde se racionalita marně chytá indicií a naopak vše halí mlha neuchopitelnosti. Úmyslně nám vyprávění ukazuje pouhé střípky, respektive nám vyloženě odpírá informace elipsami i řemeslným řešením záběrů, abychom se např. ztráceli v tom, která z postav zahalených ve tmě mluví. Fehér za pomoci dlouhých záběrů, unikátního vedení herců (s živou mimikou a přesto minimem významové výřečnosti) a hypnotické hudby konstruuje dílo, které současně zneklidňuje i fascinuje. Jako v tranzu nás nechá nořit se do existenciálně tísnivé atmosféry, zatímco marně lapáme po záchytných bodech detailů, ale současně neustále vidíme marnost nedosažitelného širokého horizontu. Při porovnání s předlohou se sice pole racionality a logiky značně rozšiřuje, neboť doplní některé zámlky a dodá oporu Fehérovým výjevům či ozřejmí jeho adaptační proces (např. že štěpí Dürrenmattovu ústřední postavu do dvou figur: inspektora, který hledá odpovědi klasickou detektivní cestou výslechů a konzultací s odborníky, a okresního policisty, který touze chytit vraha obětuje svůj způsob života i dává všanc vlastní rodinu). Stejně tak lze hledat záchytné body v jiných tematicky a stylově referenčních dílech (od filmů Bély Tarra po Vzpomínky na vraha od Bong Joon-hoa). Ale přes to všechno si Soumrak stále zachovává auru mystéria, které skličujícím způsobem evokuje nedostižnost nejen vraha, ale i horizontu poznání.(17.06.2025)

Sick sad world. Podle mě celé poselství a vyzněníSoumrakutkví v tom, že starý detektiv si dal za cíl vymýtit zlo jakožto jeho celistvé zosobnění, na případu zavražděné holčičky, jenže pořád musel jít jen po konkrétním člověku a ne po všeobecném "Zlu". Vraždy byly, jsou a budou a těžko se jim dá plně zabránit, což není zrovna uspokojivá myšlenka, ale žel je pravdivá. Je to prostě v lidské podstatě, všude okolo nás a vždy budou existovat lidé, kterým dělá potěšení vraždit jiné. Zároveň to není žádný drsně anarchistický výkřik typu "vražd se nezbavíme, tak proč je řešit", což tak možná z mých předšlých vět nechtěně vyplynulo. Prostě je to pochopitelné povzdechnutí nad fungováním našeho světa, které nelze změnit, bez žádných významů za rámec. V tom to ale funguje geniálně a slow cinema styl se pro zobrazení tohoto tématu hodí naprosto dokonale. Už jen proto, že úvodní i závěrečná scéna ukazují, jak případ, který se zde řeší jako primární, je ve skutečnosti drobným "každodenním" příběhem v dění světa v celé jeho možné šíři. Ne skrze jiné případy všude jinde, ale skrze nekonečnou hornatou a lesnatou krajinu, ve které kdoví, co se může zrovna dít na jejím viditelném horizontu. Samotné pátrání zde nabývá až absurdních postupných vyústění, kdy vrazi mohli být dva, tři, jeden nebo klidně i žádný z představených nebo naznačených. Podle mě byli všichni a zároveň ani jeden. Přitom má ale smysl vše řešit a neustále pátrat, nakolik je jasné, že veškerá vyšetřování nikdy neskončí. Je to tak snad celou historii lidstva - něco se uzavře, něco zpětně přehodnotí, něco se nikdy nevysvětlí. Kriminalistických záhad je víc než dost. A jak zde bylo zmíněno, pokud v tom někdo umí chodit, bude skoro nemožné ho dopadnout.Soumrakje tak podle mě fascinující film o zlu ve světě, kterého se nelze zbavit, ale má smysl proti němu bojovat. Navíc to obsahuje tak propracovaným filmový styl, který dokáže vytvořit velice silně hypnoticky-mystickou atmosféru. Nakolik je jasné, že ho tvoří skrze pomalý pohyb kamery zprava doleva či naopak, vybranou hudbu a pomalou dikci či delší trvání (ne)odpovědí některých postav, tak i přes tohle odhalení mě pořád dokázal pohlcovat. Zvlášť, když práce s kamerou a zobrazováním prostoru nikdy není stejná. Sice se dá rozdělit do několika (povětšinou geometrických) vzorců, ale ty se střídají velice chytře, aby žádný nebyl na scéně až moc dlouho naráz. Přemýšlel jsem mezi silnými čtyřmi a slabými 5*, ale vzhledem k tomu, že to na mě dokázalo opravdu hodně zapůsobit, tak ten plný počet nakonec dám. Navíc se mi i tentokrát potvrdilo, že když mě naprosto uchvátí úvodní scéna, tak mě pak nadchne i celý film. Stalo se mi to jen párkrát, ale vždycky jsem to odtušil správně. Btw o existenci Soumraku vím zhruba od doby, kdy jsem vidělMuže z Londýnaa na tohle jsem narazil jako na něco podobného. Zaujalo mě to, ale vzhledem k tomu, že se miMuž z Londýnanelíbil (protože mi přišel jen jako prostý noir ve slow cinema stylu a nic víc, nebo teda nic víc mimo noirový rámec), tak jsem se k tomu nikdy nedostal. A asi je to dobře, protože takhle jsem si to mohl vychutnat na velkém plátně a tam to vyniklo nejvíc. Už jen proto, kolik je tam tmavých záběrů a jak málokdy je postavám jasně vidět do obličeje - a když už, tak na ně často není zaostřeno. Což ve tmě kinosálu naopak vyniklo a je to další působivý stylistický prvek tvořící přesně tu atmosféru, o kterou Fehérovi šlo.(Kino Aero, Praha)Slabých 5*(16.06.2025)(méně)(více)

Naprosto neznámý, ale neskutečný snímek. A to i přestože to sleduju spálenej jak jetel a k tomu dost nalitej, něco tak sugestivního a vizuálně hypnotickýho jen tak nevidíte. Čtrnáctileté dívka je zavražděna v lese břitvou a muž se s pomocí policejních složek snaží pátrat po vrahovi. První z pouhých dvou snímků Györgyho Fehéra (mimo TV) je něco, co se dá ve své nepopsatelné maďarské realitě přirovnat snad jen k Tarrovi, který se v té době ke svým nejlepším filmům teprve chystal (a jak zde koukám a rivah uvádí, u filmu byl uveden Tarr jako konzultant). Zajímalo by mě, kolik takových pokladů leží skryto před zraky mainsteamových očí. Praví géniové se holt nepotřebují ukazovat na odiv, pouze nechají svoji práci mluvit za sebe. Nedokážu vysvětlit svoji silnou spojitost, sic mám maďarské příjmení... nedávno jsem četl knihu Maniac, o von Neumannovi, člověk, který stojí za atomovou a vodíkovou bombou, AI, je Maďar, v knize byl vtip, který říkal Fermi, někdo se ho zeptal, jestli si myslí, že existují mimozemšťané a on řekl "Samozřejmě že existují, už žijí mezi námi. Jenom si říkají Maďaři." Tak dumám jestli ta spojitost nepramení z mé nutnosti se s něčím spojit a tak jsem si na základě jména zvolil Maďarsko, Maďarské umění, kinematografii, sic jsem do filmů. Když uvidím některé geniální kousky... nebo je to placebo efekt, nebo něco upřímného a nevysvětlitelného o tomhle národu, co se mnou rezonuje. Ještě jsem to nedosledoval, ale absolutně žasnu u jednotlivých záběrů, kompozice, atmosféry... (...) odsud spoilery, 15.9.2024, pozdě odpoledne: V druhé polovině, jsem si připadal jako u Kafkova Zámku, vše čím blíže konci, tím více v nedohlednu. Muž sleduje holčičku, mávne na ni, ona k němu přijde, ptá se odkud dostala čokoládu, kterou žvýká, říká, že jí ji dala holka ve škole... muž jí dá čokoládu, zatímco jí přejíždí prsty po rtech a pomalu ji cpe do pusy čokoládového ježka... a ptá se na "Čaroděje", se kterým se ona má setkat a který jí dává čokoládu, ona nic neřekne... a tak muž řekne dobře, přičemž ji nacpe zbytek čokolády do pusy a nechá ji dál hrát. Pak ji sleduje v lese, ale je zadržen policíí. Detektiv se posléze ptá dívky (s podobným osaháváním rtů a vlasů) na velikého muže v černém plášti, ale dívka mu nic neřekne a uteče. Celý snímek je dost matoucí v tom, po kom se vlastně jde, čeho se kdo vlastně snaží dosáhnout... nevíme a nevidíme nic, skončíme tím, že detektiv zkoumá nabourané auto, kde nalezne čokoládového ježka a pak přijde policista oznámí mu, že "muž uprchl... běžel, jako kdyby ho lovili". Film, který je hodně v náznacích a pomalých záběrech, ale přesto, hypnotický, atmosférický, neskutečným způsobem.(15.09.2024)