Váňa (2012)

Celkom podarený (aj s chybičkami) dokument o legendárnom džokejovi Jozefovi Váňovi. Človek, ktorý mal (má) zaujímavý život, dosť dosiahol vo svojej oblasti a stále sa venuje tomu, čo ho najviac baví. Prekvapilo ma nízke hodnotenie dokumentu. Áno, spracovanie mohlo byť o niečo lepšie, možno aj dlhšie, kde by sa viac popísal jeho život a minulosť, ale stále je v dokumente dosť dobrých informácií.

Josef Váňa bezpochyby zůstane jednou z nejvýraznějších postav mezi koňáky a dostihovými závodníky. I ten, kdo se o dostihy vůbec nezajímá, třeba já, ví, jakému jménu patří tato tvář. Ovšem dokument zůstal za očekáváním. Vidíme ho ve slavných okamžicích, pravda. Ale už se nedozvíme jak a proč se stal koňákem. Kde, kdy a jak začínal. Zkrátka sledujeme ho tady a teď. Nejsou mu zrovna pokládány žádné doplňující dotazy. Jako by parta kamarádů vzala kameru a řekla si, že o tom Pepíkovi něco natočí. A hlavně ho nechte mluvit, on toho řekne sám dost. Josef Váňa toho dost řekl, ale asi málo z toho, co by zajímalo diváky, kteří zrovna dostihovým závodům neholdují.

Na úvod bych rád podotkl, že se tento dokument jmenuje jen "Váňa", nikoli třeba "Žokej Váňa", tudíž pojednává zejména o Váňovi, jakožto člověku. Přečetl jsem si několik zdejších výblitků a koukám, že si to hromada uživatelů neuvědomuje. To jen tak na okraj. Dostihy jdou úplně kolem mě. Nevzpomínám si, že bych si někdy v životě sedl k nějaké té Velké Pardubické. Josef Váňa a dva známí z mého blízkého okolí jsou jediní žokejové, o kterých jsem v životě slyšel. Tudíž, co se dostihů týče jsem úplný laik. Neznám současné nezjistitelné dopingové trendy pro koně a ani bych koníka nezvládl opečovávat, ba dokonce na něm závodit. Josefa Váňu jsem znal snad pouze z televize. Tahle seznamovací hodinka pro mě byla velice výživná. Už samotný úvod naznačoval, že se jedná o člověka velmi bezprostředního, energického, pracovitého, s dost velkým srdcem a nezdolnou vůlí, jakou se mohou chlubit pouze vítězové. Občas mi vadilo, že mu nebylo zcela rozumět, protože si často sám běžná slova poupravoval a vymýšlel si zcela nové nesmyslné tvary. Rád jsem nahlédl do jeho soukromí a měl možnost se blíže seznámit s člověkem, ačkoli menším vzrůstem, tak rozhodně jedním s největších českých sportovců všech dob. Vzhledem k přátelské stopáži jsem se opravdu nenudil ani minutku. Pan režisér si možná mohl dát více záležet. Když Váňovi pokládal otázky, tak to působilo, jako by vedl rozhovor s kolegou z branže a nemělo to ani malinko dokumentaristický nádech. Nicméně téma velmi příjemné, člověk nesmírně zajímavý. Já jsem velmi spokojen. Slabší 4 kousky. Viděno v rámciFilmové výzvy. Film jsem dostal od uživateleFFilipCZ.

Dokument to není dobře natočený, jsou tam špatné zvukové stopy, je to tak zvláštně poskládané, že to sice vypadá, jako kdyby to mělo gradaci, ale ve skutečnosti ji to nemá. Osobnost Josefa Váni ale celkem hodně zachraňuje a divák se alespoň pobaví, protože je vidět, že on prostě zůstává svůj. To úvodní audio s vámi ale zamává.

Já vlastně kupodivu o Váňovi téměř nic nevím, a to i přesto, že jeho stáje a jeho dům se nacházejí jen pár kilometrů od mého bydliště a Bohuslaví alias "Váňovem" velmi často projíždím. Ani to mě však nikdy nepřimělo, zajímat se o jeho osobnost více. Dokument tudíž u mě neměl na čem stavět. Snímek se spíš podobá takovému homevideu, na které se občas koukáme se známými a příbuznými u nás v garáži, neurazí (ani nenadchne), nicméně líbilo se mi, že si dokument ani samotný slavný žokej na nic nehrají. Váňa mi svou mluvou velmi připomíná strýčka z Moravy, jako by mu z pusy vypadl. A já sem se při sledování jen utvrdila v tom, že koňské závody opravdu nikdy nebudou mým oblíbeným sportem, je přeci naprosto děsivé a hrozné vidět, jak se ta zvířata kolikrát zraní pod vedením mužíčka na zádech, po býčích zápasech ve Španělsku je tohle asi ten druhý nejhorší možný sport, pokud se to tak vůbec dá nazývat.