Spielberg (2017)

Když se řekne Hollywoodský trhák, automaticky mě na pozici režiséra naskočí Spielberg. Prostě Spielberg je pro mě zástupce číslo 1 všech hollywoodských režisérů. Je neuvěřitelné když si představím kolik mě toho tenhle člověk dal. Určitě jsem nejraději za Čelisti, sérii Indiana Jones nebo Jurský park. On toho ale natočil ještě mnohem více. Ne vše mě dokonale sedlo. Našly se i řídké příklady kdy mě to nebavilo, ale přesto mu nedokážu upřít titul vrchního baviče opravdových dobrodružství. Medailon o něm je velmi zajímavý a dokázal mě prozradit i spoustu zajímavých věcí z jeho soukromí. 80%

hezký dokument pro začínající cinefily, který navzdory rozmáchlé stopáži působí lehce zkratkovitě a ani zdaleka se nedostane na všechny Stevenovi filmy o kterých bych rád slyšel. Na druhou stranu beru, že nemělo jít o žádný důsledný průřez jeho filmografií a primárním úkolem bylo divákům ukázat proč se stal Spielberg režisérem a co je pro něj při tvorbě důležité a to se povedlo  Skalní fanoušek, který má něco nakoukáno a načteno se sice nic moc nového nedozví, ale ono to vlastně moc nevadí...80%

O tom, že jde o legendu, která stojí za velkými příběhy i technicky revolučními bijáky, se nemusíme vůbec bavit. Úctyhodné je ostatně i přátelství takových režisérských velikánů, kterým je tu věnováno dost času. Filmem byli posedlí, vzájemně se podporovali, radili si a zároveň se každý chtěl před druhými tak trochu vytáhnout. Stěžejní byl i fakt, že si bez obalu říkali, co si o práci toho druhého myslí. I „další“ chvála jeho mistrovství od kolegů nevyznívá přebytečně. Za mě je udivující, že i přes pokročilý věk stále dokáže výtečně pracovat s nejmodernějšími technologiemi, které ale v žádném případě neubližují příběhu. Dotkneme se i bolavějších míst Spielbergovy kariéry. Zajímavé je rovněž ohlédnutí za temnějšími/depresivnějšími tématy na začátku tisíciletí. Jeho kariéra jednoduše buď z osobních, nebo politických důvodů nabrala pesimističtější ráz. Ovlivněný okolnostmi 11. září mnohými scénami evokoval šok, který Američané nosili v sobě, a ztělesňoval po svém problémy dnešního světa. Moc fajn je i připomínka stálých spolupracovníků, se kterými se evidentně cítí jistě a bezpečně. A jsou to opravdu velká jména. Celkově (a logicky) méně kritické, přehledné a chytlavé.

K dokonalosti chyběla trocha invence jako mají dokumenty třeba o Oasis, Dylanovi. Jinak je to poctivá retrospektiva se spoustou zajímavých připomenutí, i bych se nechal teď zlákat k nějaké knize. Ideálně o všech přítomných tvůrcích najednou. Zavzpomínal jsem hezky a musím říct, že Spielberga teď obdivuji ještě víc.

Na to, že je film poměrně dlouhý, vůbec nenudí. Řekla bych, že se zde daří strhnout diváka zejména nadšeným vypravováním samotného Spielberga. A rovněž třeba i jen "pouhými" záběry z jeho známých, v mnohých případech revolučních snímků. Líbilo se mi, jak byly poskládány a vzájemně se doplňovaly jednotlivé úseky režisérova pracovního i osobního života, jak jsme mohli postupně čím dál více poznávat a pochopit, jak ovlivnilo Spielbergovo soukromí výběr látky i způsob tvoření jeho filmů. Zajímavé byly i archivní záběry z natáčení, videa či fotky mladého režiséra. Také jsem neměla pocit, že by se nám tvůrci snažili představit Spielberga jen v superlativech, působilo to na mě jako snaha ukázat ho opravdu takového, jaký byl, se všemi klady, zápory, strachy, nejistotami i věcmi, co ho dělají šťastným. A toho si cením. Občas jsem měla pocit, že si v dokumentu někteří hovořící protiřečili (např. když nejprve bylo řečeno, že úspěch Jurského parku byl jasný hned, jak se podařilo zakomponovat digitálně vytvořené BĚHAJÍCÍ ještěry, aby za chvíli bylo vykládáno, že Spielberg s filmem riskoval, nevěděl, zda uspěje atp. - a takových míst bylo ve snímku více) a možná přece jen mohl být trochu kratší (kdyby se sem tam některé promluvy vypustily, zkrátily, asi by se nic nestalo). Nicméně celkový výborný dojem poslední uvedené věci nezkazí. 90 %.