Valčík (2007)

Pomalu, ale jistě, rázně, na jeden zátah, tu a tam v rytmu valčíku se line tenhle příběh. V hotelu začíná a také končí. Mnoho liských příběhů, mnoho pravd smutku, radosti i zklamání, tohle vše se zde prolíná naprosto přirozené, z jedněch dveří do druhých. Nechybí zde žádné téma. Fotbal, korupce, politika, láska, touha, či beznaděj, tohle vše ja tady zastoupeno naprosto věrohodně a přirozeně. Škoda, že měl tenhle valčík tak málo minut, osobně bych si ho dal klidně o třetinu delší.

Mnohovrstvený příběh včetně flashbacků na jeden zátah? Tak to je tedy gól. Děláte si srandu? Aha, neděláte. Hmmm. Fotbal, korupce, mezilidské vztahy a mnohem, mnohem víc. Obsah celkem úžasný. Tolik pravd co zazní!!! A herci dobří, přirození... Zkrátka takové trochu hodně dokonale vypočítané divadlo pro kameru. Co by se asi stalo, kdyby některý z protagonistů nestihl včas naběhnout? Jasně, ono by se to nějak vyřešilo. Kolik improvizace asi při natáčení vzniklo?! Nevěřím, že vše běželo přesně podle plánu a i přesto vzniklo téměř dokonalé dílko. Lehce fascinující. Smekám. V první třetině mě málem chytla nějaká stařena, co trvdila, že se jmenuje "Nuda", chtěla jsem se jí vzdát, ale nedala jsem se a jsem moc ráda, že záhy rychle zmizla. Už jsem ji pak ani na vteřinku nezahlédla. Netušila jsem, že mi to celé pak celkově pokoří pět hnězd. Ale fakt, že jo. Uběhlo několik hodin a stále to trvá. Tvůrcům a hercům děkuji moc za nevšední zážitek. PS: A co tento záblesk? "Nová reality show v koncentračním táboře." "To je svinstvo, to zabere." Neoklepete se? Podobně zvrácených postřehů je tam více, sice mírnějších, ale o to více realita. A realita povětšinu ve filmu braná (díkybohu) i s nadhledem. Co jiného zbývá? Prodat zápas v Lize mistrů za těžký prachy... To byl žert...

Dějově košaté společenskokritické drama jedním záběrem? Možné! Adoruji! . . . Nad obsahem tohoto vizuálního tance dalo by se snad subjektivně nějak dumat, ale já věřím, že tvůrci věděli a řekli to co chtěli říct. A ta forma - já zlomyslně hledal nějakou mušku, nějaké škobrtnutí, zaváhání, nějaký přehlédnutý kablík, nějaký dvojí stín, nějaký odlesk ve vitríně nebo na podlaze, nebo alespoň ve skle brýlí - některé záběry jsem si pustil i vícekrát - nenašel! Prostě (Sokurov nesokurov) DOKONALOST! Navíc prolínání záběru v různých časových rovinách je prostě fascinující... Skvostný až hypnotizující experiment, tohle je prostě film, který bych si schutí pustil okamžitě znovu a už se míň soustředil a jen si to celé vychutnával! . . . Bravo! Capolavoro!! - - - - - (Poprvé viděno 5.7.2011 na >roztančeném prostoru< , hodnocení 48., adorující komentář zde jako sedmý - 6.7.2011)

Nakonec nešlo o zkoušku, zda-li dokáži sledovat nepřerušovaný tok vyprávění (a tedy změnit navyklý způsob recepce, kdy každý střih umožňuje „vydechnutí“), ale zda-li dokáži sledovat film natolik banální, samoúčelný a špatně zahraný. Chápu, že na jeden zátah těžko uhlídáte kvalitu hereckých výkonů, proč ovšem nejsou role přizpůsobeny formě? Smích a pláč a jiné složité emoce jsem hercům ani trochu nevěřil. Podobně, jakkoli obdivuji režisérovo odhodlání nezřeknout se běžných prostředků filmového vyprávění (flashbacky), jsem nevěřil, že smyslem tohoto počinu bylo něco víc než ukázat „já na to mám!“. Bezmyšlenkovité silové cvičení. Doporučuji smysluplnější cvičení Mika Figgise (Časový kód) a Alexandra Sokurova (Ruská archa), jež jdou mnohem dál než k prvotnímu okouzlení z možnosti realizovat díky moderním technologiím odvážný nápad, s nimž na poli žánrové kinematografie mnoho let zpět koketoval třeba Alfred Hitchcock. 50%

„Všichni jsou zkorumpovaní.“ Takový malý, jiný film. Nepřináší úplně nové myšlenky, spíš poukazuje na iluze, ve kterých všichni žijeme, vypráví o korupci, skromnosti, mediálním obrazu světa i nezdravé posedlosti slávou. Zaráželo mě násilí na ženách, které ale všichni brali jakoby automaticky, téměř jako součást kultury. Moc se mi líbila hlavní hrdinka (Assunta), která byla v záběru skoro pořád. Nezvyklý styl točení (na jeden zátah) mi přišel zajímavý, byť občas trochu rozptyloval- hlavně při skocích v čase. Neutěšený konec jen podtrhuje uměleckost díla. Neobvyklý námět, dobré zpracování. 4*. „Olgo, vážně, chci si tě vzít.“ „Já si ale vždycky myslela, že jsi gay.“ „Trochu.“ :)