Úterý po Vánocích (2010)

„Snažím se nevědět, že je v tvém životě další žena, ale když ji vidím…“ - „Já vím.“Jenže vědět je jedna věc, udělat s tím konečně něco zas druhá. Paulovi se zbláznily hormony a řádně si zkomplikoval život. Ono sedět na dvou židlích zároveň může z dlouhodobého hlediska začít nepěkně tlačit, i když se v tom člověk naučí docela pohodově chodit. A pak se mu může stát, že na něj bude čekat krok, po němž už nelze couvnout…Úterý po Vánocích má téma, které tu už bylo tisíckrát. Milostný trojúhelník tvořený mužem, manželkou a milenkou, do toho dcera. Jenže tenhle film přesto člověka hodně baví, protože v jeho jednoduchosti je síla a k tomu, aby diváka zaujal, nepotřebuje žádné serepetičky navíc. Stačí důraz na autenticitu, přirozenost, civilnost, uvěřitelné dialogy a herce, kteří jsou schopní na publikum přenést své emoce, aniž by řekli třeba jediné slůvko. A tady je těch všemožných (převážně) tlumených a skrývaných pocitů více než dost. Střízlivý je i konec, ostatně Vánoce musí být, ať se děje, co se děje…dávám solidní 4*.

Rumuni skoro nikdy nezklamou. Tady sice trvá, než se to konečně rozjede a ta první polovina je poměrně nudná a někdy i zbytečně natahovaná, ovšem v druhá polovina je zajímavější a minimálně od scény přiznání je ten film přesně takový, jak jsem čekal. Nevím, čím to je, ale Rumuni většinou dokáží z mála rozehrát pořádné drama. Věnují se realistickým tématům co nejrealističtějším způsobem, jemuž je podřízen i styl kamery, vždycky v něm hrají skvělí herci a vždy dokáží vyvolat silné napětí u scén, které by kdekoli jinde vyzněly nijak nebo banálně. Stejný případ je i Úterý po Vánocích, který i přes tisíckrát obehrané téma dokáže působit jinak, (od jisté chvíle) podmanivě a jak už jsem psal, realisticky a napínavě. Navíc má docela dobře promyšlené postavy, jen na psychologii by se dalo ještě zamakat (a nějak mi uniklo, proč si ten chlap našel milenku,ale třeba to tam je a já to jen přehlédl). Na filmy Cristiho Puiu to sice skutečně nemá, protože Smrt pana Lazaresca, Sieranevada a Aurora jsou někde výš, nicméně Úterý po Vánocích je i tak další povedený rumunský počin a celkově bych mu dal slabé 4*.

Rumunský film, ktorý je silný vo svojej forme. V zásade nám v niektorých scénach statická kamera ukazuje rozpad jedného vzťahu. Muntean síce prichádza s univerzálnym nápadom, ktorý je aplikovateľný podľa mňa všade vo svete - ale zakončuje to podobne ako väčšina rumunských režisérov. Momentom keď som si všimol podobnosť to pre mňa stratilo trošku zmysel. Také to... už sa stalo a ideme ďalej. Uvedomujem si že civilnosť a realistickosť vo filme tento koniec podporuje ale ten smútok čo som z toho mal som potreboval skrátka silnejšie zadefinovať a neuspokojiť sa len s tým - Aj toto je život. To je jediná výčitka a je vyslovene subjektívného rázu. Inak herecky, významovo a emočne vyšperkovaný film, ktorý treba vidieť.

Civilná nezávislá dráma, ktorá mapuje rozpad jedného manželstva - pomalým, nenásilným spôsobom a čo je najlepšie veľmi realistickým. Všetko čo tu odznelo akoby písal život, vrátane reakcií jednotlivých postáv. Na druhú stranu, postava milenky mi prišla trochu nedotiahnutá. Tiež jej reakcia na stretnutie s manželkou mi prišla trochu neadekvátna, vzhľadom k tomu, ako celý ten vzťah brala (netlačila na pílu) a že sa k spoločnej budúcnosti vôbec nevyjadrovala. A hlavne, v prvom rade v tej scéne išlo o zuby pre malú. Celkovo ale som spokojný, nadpriemer.75/100

V jednoduchosti je síla. Zachycený trpký rozpad jednoho manželství je zbavený jakýchkoli odboček, kudrlinek a přídavků. Snímek se soustředí na hodnověrnost situace a přesné psychologické herectví. V mých očích to funguje, vzbuzuje přesně ty emoce, které chce a má. Není tam cokoliv navíc, a tudíž ani nic nepřekáží a neruší. Celkový dojem: 90 %.