Určitě, možná (2008)

Definitely, Maybeby bolo určite nadštandardnou žánrovkou, keby malo o trochu kratšiu stopáž a o kus menej pátosu, pretože takto si svoj efekt prirodzene nielenže ruší, ale oň v určitých momentoch aj nepríjemne prichádza, kde v týchto dokonca miestami irituje tým, ako prvoplánovo a naivne nalinajkovaná jeho story dokáže byť. Presvedčivosť veľmi nízka, žánrová účinnosť minimálna, pričom chvíľami dokonca až bizarne nepochopiteľná (malá sa pýta otca, čo je trojka - načo jej práve toto vôbec spomína), ale napriek tomu s dušou a srdcom. Tretiu * pridávam iba pre nečakane výborne funkčný záver.

Sledovat vlastní milostnou historii jako hádanku předkládanou vlastní dceři je koncept, který v sobě nese víc melancholie, než by se na první pohled mohlo zdát. Adam Brooks se v tomto snímku pokouší o něco ambicióznějšího než jen o další variaci na hledání osudové partnerky; snaží se zmapovat, jak se naše ideály a politické sny postupně drolí pod tlakem času a osobních selhání. Příběh Willa Hayese, který se v retrospektivě vrací do Clintonovy éry, je v jádru civilní bilancí muže, jenž si uvědomuje, že každá životní volba s sebou nese i bolestnou ztrátu nějaké jiné alternativy. Právě ta chytrá struktura, kdy se osobní život prolíná s cynismem politických kampaní, dává vyprávění nečekanou hloubku a zvedá ho nad průměr běžné žánrové produkce.. Ryan Reynolds zde v jedné ze svých nejstřídmějších rolí dokazuje, že mu poloha tápajícího, chybujícího otce sedí mnohem lépe než maska akčního vtipálka. Jeho Will není jen figurkou v milostném trojúhelníku, ale hmatatelně lidskou postavou, jejíž unavený pohled zrcadlí vystřízlivění celé jedné generace. Skvěle mu sekunduje trojice ženských hrdinek, přičemž každá představuje jiný životní směr a jinou verzi Willova „já“, kterou postupně opouštěl. Právě ta neustálá nejistota, kdo z nich nakonec zbyl v otcově vyprávění jako ta „pravá“, vnáší do filmu podnětný náboj a nutí k diskusi o tom, nakolik jsou naše vztahy skutečně výsledkem vůle a nakolik jen souběhem náhod.. Na druhou stranu se však nelze ubránit dojmu, že se Brooks v té snaze o komplexní portrét jedné dekády občas až příliš rozmělňuje v nevýrazném tempu. I když je myšlenka politického pozadí jako kulisy pro osobní zrání zajímavá, v mnoha pasážích jako by vyprávění ztrácelo vnitřní tah a drajv, což zbytečně oslabuje dopad těch emocionálnějších momentů. Scénář sice hravě kličkuje mezi klišé, ale pod tou vší vypravěčskou nápaditostí zůstává určitá bezkrevnost a nedostatek energie, který brání tomu, aby vás Willova cesta za očištěním minulosti skutečně rozsekala na kusy. Byť je režie natolik kultivovaná, že film nepůsobí lacině, k té naprosté katarzi, kterou bychom od takto ambiciózního dramatu čekali, chybí o něco větší dravost v dialozích i v samotném střihu.. Ve výsledku je tak Určitě, možná neobyčejně inteligentní a osvěžující podívanou, která potvrzuje, že ty nejzásadnější odpovědi v životě málokdy bývají černobílé. Je to podnětný důkaz, že i v prostředí, které nás nutí k rychlým soudům a jasným výsledkům, je největším hrdinstvím schopnost přiznat si vlastní citový chaos. I když jde o počin, který svou strukturou a civilností vysoko převyšuje většinu svých konkurentů, k úplné špičce mu chybí ona pověstná jiskra, která by z něj udělala nefalšovanou osudovou záležitost. Cesta za poznáním, že dospělost znamená i přijetí vlastních omylů, je řemeslně zvládnutá a velmi sympatická, i když v rovině celkového dopadu tam k dokonalosti přece jen malý kousek chybí.60%

Takmer dokonalý film. Malá Bo je ešte stále úžasná, ženy sú tu jebnuté, príbeh krásny, uveriteľný a podmanivý. Páčili sa mi obe vetvy. Tá o otcovi a dcére aj tá o chlapovi a ženách jeho života. Milujem (ne)romantické filmy, ak majú nápad, nie sú pre retardovaných a dokážu s ľahkosťou podať krutú realitu. Toto nie je film pre feministky. A viete aké plynie z filmu ponaučenie? Najväčší chudáci sú tí, čo ponúknu láske svojho života kamarátstvo. Ježiši Kriste. Môže byť niekto takto stratený? Veď mu iba proste napíš “Ahoj” a uvidíš.

Sice mě trochu znervózňuje, že na stará a cynická kolena zasypu superlativy romantickou komedii, která navíc nemá zrovna nejvyšší hodnocení, ale nikdy jsem se nepovažoval za stádotvora, takže to určitě přežiju. Snad je to díky formátu...otec vypráví dceři příběh o svých osudových ženách a ona hádá, která z nich je její matka...že jsem se nechal tak snadno lapit. Protože rázem tady máme tak trochu detektivní romantiku, vyprávěnou v odlehčeném módu. Chytře seskládaný příběh o složitosti a záludnostech vztahů...to jest o něčem, co většina z nás důvěrně zná. Občas je vyprávění proloženo dětskou optikou supersympatické dcerky Willa, kterou siopětparádně střihla Abigail Breslin. Reynolds je v roli Willa civilní, uvolněný, uvěřitelný a "jeho ženy" jsou typově velmi rozmanité...každý chlap by si tam svou nastávačku našel. A to není řeč jen o vizuálu. Brooks to napsal skvěle. Od první chvíle až do konce, jsem byl na jeho způsob vyprávění napojen a nejen že jsem se nenudil, byl jsem stejně jako Maya zvědavý, která z těch žen ... . A to už se mi u komedie dlouho nestalo. Oceňuji i to, že nejde o nahlouplou šklebárnu...nenajdeme tady postavy nesympatických, nevěrných, povrchních partnerů, které mají tvořit kontrast k hlavním hrdinům, kteří "patří k sobě". Ne, je to vystavěno mnohem méně prvoplánovitě, než je u podobných komedií běžné. Díky silně obsazeným, výrazným herečkám je to navíc pestré a dobře zahrané. Vlastně mě nenapadá, co bych měl tvůrcům vyčítat. Na mě to fungovalo skvěle, což je díky mému věkem nastřádanému cynismu velmi překvapující hodnocení. Takže to podle toho i ohvězdním. Ostatně uživatelské hodnocení má být z velké části subjektivní.

ten kdo má rád romantické komedie, pak je to jasná volba. obsazení je na jedničku a scénář je také povedený, kde to nepůsobí pitomě, ale jako život, kde se bojíme být někdy šťastný nebo jednoduše nevidíme to, co je tak evidentní a máme na hovno kámoše, aby nám to řekli a když je nemáme o to horší a delší je to prozření :))