Upstream Color (2013)

Původní komentář jsem smazal proto, že mi zpětně moje tehdejší interpretace přišla poněkud mimo, ale mám ho stále uložený, bez jakýchkoli úprav a až dopíšu nový komentář, tak si ji přečtu a podle toho, jak moc mimo ve vztahu k mé nové skutečně je, ho buď vrátím zpátky nebo ne. ///// Po druhém zhlédnutí mi přijde, že to celé chápu o dost víc a zároveň jsem dospěl k tomu, že zas tak nepochopitelné to není. A teď udělám radost jednomu zdejšímu uživateli, jelikož se vrátím k mojí staré "startovací" interpretací frázi JAK JSEM TO POCHOPIL JÁ (spoilers include, pochopitelně). Zpočátku jsou nám představeni červi, využívaní lidmi pro činnosti, které bychom si s červy normálně nespojily. Není teď tak důležité co se s nimi dělá jako to, kým vlastně jsou. Jedná se o zvláštní bytosti, které jsou teoreticky nesmrtelné, jelikož žijí z neustálé a předem jasné reinkarnace. To se ale ozvláštní až později. Poté, co o těchto červech víme, vidíme muže, který je dává do prášků a unáší lidi, do jejichž tělesného systému je vpraví. Zdejší obětí se stane Kris, která je pak oním mužem unesena, skrze červy jaksi hypnotizována a ovládána, takže plní únoscova přání, zvlášť co se zisku peněz týče. Nejde ale jen o to - únosce není jen zlodějem znající tajnou techniku ovládání lidské mysli skrze červi, nýbrž i průzkumníkem tohoto organismu a když je na Kris dostatečně otestován (a sama Kris si všimne, jak se jí plazí pod kůží), je odvezena na prasečí farmu, kde z ní červa vyjmou a ten je následně vložen do prasete, pojmenovaném stejně jako ona, na kterém má být dále studován. Kris by se mohla vrátit k normálnímu životu, jenže to nejde, jelikož něco z podivného červa v ní pořád přetrvává. Takto náhodou narazí na Jeffa, který byl obětí stejného experimentu a ve kterém také něco z červa zůstalo. Oba prožívají milostný vztah, který je výrazně ovlivněn jejich napojením na momentální polohu "jejich" červa, tedy dvou prasat. Prožívají v osobním životě v přenesené podobě to, co ona. Prasata ale zřejmě nevykazují potřebné výsledky, tudíž se jich farmář, který chování červů dále studuje, rozhodne zbavit - všechny nacpe do jedné tašky a hodí je do řeky. Zatímco prasata umírají, v Kris a Jeffovi na nich přímo napojených to probere zlost a revoltu k jejich dosavadnímu životu, která vede k vyhazovu z jejich prací. Takhle si zbydou jen sami dva a zmatení z jejich životů, zatímco infikovaná mrtvá prasata svými těly obarvují orchideje u řeky na modro. Červí entita v nich se reinkarnuje do orchidejí, zatímco na nich se zrodí znova v podobě "nových" červů. A jelikož jeden cyklus právě skončil, přichází ve stejnou chvíli uvědomění Kris a Jeffa, na základě kterého se jim povede najít farmáře, který stojí za genetickými experimenty na nich, zastřelit ho a převzít jeho farmu i s dalšími lidmi tímto experimentem zasaženým, kde společně všichni žijí v míru a harmonii se selaty po "jejich původních" prasatech a květinami, se kterými jsou též duševně propojeny. Takže jednodušeji, běžní lidé se dostávají do zákeřné hry zlých lidí, kteří se chtějí hrát na boha, což se jim pak vymstí, jelikož zdejší smysl života není v překonávání všech, ale mírové, rovnoprávné soužití mezi všemi žijícími druhy. Nebo naopak dost složitě - kapitalismus je zlý, ať žije chtulhucén. Sice jsem před sledováním četl kapitolu z knihyZůstat u nesnázíod Donny Haraway, tudíž mě při sledování ovlivnila a prostě jsem to tam viděl, ale zároveň je závěr natolik harmonicky podaný a stojící tolik na vyrovnaném soužití s přírodou, že lepší termín pro zdejší "znovuvytvoření" zdejšího fikčního světa mě nenapadá. ----- Mimo tohle mě tentokrát atmosféra dokázala pohltit, víc jsem si všímal toho, jak Carruth experimentálně vypráví a předkládá mnohonásobně víc vodítek než kolik jich je reálně důležitých (což je ale dané až šíleným důrazem na detaily hmotné a zvukové) a zároveň jak dokáže lehce mást, pokud se divákovi nepovede najít správný klíč. Oceňuji to, ale pořád mi v tomhle přijde radikálnějšíInland Empire, které oprotiUpstream Colorvede k mnohem rozvitější a složitější pointě. UUpstream Colorvlastně stačí znátWaldena, na kterého je (obzvlášť na konci) explicitně odkazováno a rozpoznat dobro od zla (k čemuž pomáhá zprvu neutrální a později pátrající duo) - na což vlastně závěr taky explicitně odkáže. Podobně jako uVynálezuje to celé vlastně dost jednoduché (i když ne tak bolestně prosté a až béčkové jako u něj), jen to neustále mate až autistickým důrazem na sci-fi prvky a specifika jeho funkčnosti, která jsou ale ve výsledku docela jedno. Nedozvíme se, proč únosce s farmářem tohle všechno dělají a co zkoumají, jestli lék na nesmrtelnost nebo látku na ovládání mysli. Druhému by ale nasvědčovalo i farmářovo zkoumání zvuků a jejich deformací, skrze které se snaží přijít na jejich využití k něčemu většímu (což mi připomnělo nedávno viděnou sci-fiUltrasound) - a přitom není důležité vědět, o co mu jde, jelikož stěžejní je jeho zlá snaha naučit se modifikovat realitu. ---- Jinak před tím, než jsem to viděl znova, jsem se snažil kamarádovi Carrutha k někomu filmařsky přirovnat a dost opatrně mě napadlTerrence Malick. Když jsem to ale dokoukal, došlo mi, jak moc to sedí, jelikož Carruth zde má s Malickem společného hodně - podobné úhly kamery, hodně podobná práce se střihem i osnovou dialogů v jednotlivých scénách (z nichž některé se i podle potřeb opakují), kýčovité závěry a celkové hledání božského ve všem, v nejmírovější propojení lidí, přírody, rostlin i buněk. Takže teď bych i klidně řekl, že nejblíže to má k (teoreticky zbytečně) složitější verziStromu života, která se k pointě dostane bez explicitně jmenovaného Boha. Od toho se taky odvíjí moje hodnocení - celkově sympatický film, avšak natočený, podaný a zkomponovaný způsobem, ve kterém si nedokážu osobně najít nadšení, jelikož když se dostanu za hranu a jsem přesvědčen, že jsem dílo rozlouskl, tak mi pak přijde na tak složitě vystavěnou formu až hloupě banální. U Malicka mě to zasáhne vždycky o něco dřív, tady to u mě povyšuje mysteriózní aura za tím vším. Ale je to místy tak důrazné a tak moc opakující nejdůležitější motivy (zvlášť s odkazováním naWaldenauž to na konci bylo fakt přehnané - pokud teda víte, o čemWaldenje), že už mi to tak přijde i zbytečné. A vlastně i nadbytečné, čehož tu tak je docela dost, jen záleží, jak moc se tím necháte pohltit a jak moc se v tom chcete pitvat - pokud to okamžitě neodstřelíte a chcete nad tím přemýšlet. Hodnocení zvedám o hvězdičku, na víc to ale nejspíš nikdy neuvidím. 3*

Hvězdičku za snahu. Pan autor skutečně šel „barvouproti proudu“. Ale jen tím, že si vymyslím podle mne samotného originální nápad (v tomto případě, že lidi jsou prasata i květiny, podle chování, a záleží, zda podlehneme pokušení od ďábla, nebo ne) a divně sestříhám divné scény se fakt umění netvoří. Jako jo, zkoušeli to jiní, natočit mindfuck filmy a pak se bavili tím, jak se diváci snaží přijít na to, o čem byly, ale jen někomu se čirou náhodou povede a zadaří udělat z mindfucku kult, jako tomu je s Donnie Darkem (původní, podle režiséra nepovedenou, verzí). Navíc pan autor nepočítá s divákem a jeho zběsilé střihy a nicneříkající, ale podle něho nejspíše strašně hlubokomyslné scény mne jen jako diváka... ale jo, řeknu to, sr...aly. Navíc - když si člověk ty jím proházené střípky poskládá, tak je z toho tak jednoduchá a pitomá historka, až bolí, takový klasický revenge akčňák bez akce - ale s rádoby duchovním přesahem. To se stokrát raději podívám na Jesus Christ Superstar, kde některé symboly taky nejsou jednoznačné, ale ctí to diváka, filmařská pravidla, a něco to říká (osobně jsem si třeba až teprve díky JSCh uvědomil, že jeho učedníci byli ZKLAMANÍ, a žádní muži statečné víry). Ale kdyby mi někdo z JSCh nadělal sudoku, jako v tomto případě, kašlu jako divák na to - nevidím důvod, proč řešit rejžovy hádanky, když nejspíš ani on sám nemá jasno. Teda v jednom jasno určitě má - do hlavní představitelky je zamilován hodně, a navíc je foot fetišista. ... A málem bych zapomněl. Walden aneb život v lesích je vyhypeovaná knížka chlapa, který tvrdil, že žil v divočině a sám si vše pěstoval, přitom ve skutečnosti bydlel na zahrádce někde u města, chlapa, který nesnášel lidi a do knihy tu nenávist patřičně vetknul. Takže i tady je vidět, odkud vítr vane - hipster se dočetl o Waldenovi, přírodě a nad sojovým latte v oblíbeném coffee hubu vymyslel příběh o úpa úžasném propojení člověka s přírodou.

Romantický body horror v ktorom mäsožravý parazit nepožiera iba telo, ale i dušu. Nenápadný, malý, pomerne lacný, no nesmierne citlivý a kreatívny filmový trip. S nejasnou, až "novovlnovou", voľnou štruktúrou rozprávania plnou jemnej symboliky, no emočne súdržný, melancholický. Po všetkých smeroch "iné". Carruth je citlivý intoš (a asi trochu i narcis) a ja chcem viac jeho filmov.

Příběh se po úvodní loupeži "pomocí" výjimečného červa, skrz nějž dokáže jeden člověk psychicky zcela ovládat druhého, víceméně vytratil. Slečna si na traumatizující zážitek nevzpomínala, randila s dalším postiženým, zatímco se cítila stále propojená s… onou tasemnicí, kterou z jejího těla implantovali do prasátka na farmě, kde si jich podobných pochrochtávalo mraky. Přestože se neuchopitelné, éterické "sci-fi" unáší roztříštěným rejem pocitů (v útržkovitých hovorech o banalitách) a chaosem ambientních, podprahových zvuků, stále k jakémusi rozmazanému závěru směřovalo, nelze ho tedy šmahem zatratit jako úplný masochistický, abstraktní art. 5/10

Jsou filmy, u nichž se při sledování cítím asi jako kdybych někde na nějaké houseparty u někoho, koho moc dobře neznám, omylem vlezl do místnosti plné cizích lidí oddávajících se nějaké těžko pojmenovatelné, avšak zcela jistě dosti zvrhlé skupinové aktivitě... Všichni najednou s touto aktivitou přestanou, podívají se na mě a já se jen nervózně usměju, rychle ty dveře zase zavřu a zmizím. Třeba 4/10