Na křídlech vážky (2002)

Sci-Fi / Thriller / Drama / Mysteriózní? Tak si to rozeberme. Sci-fi ani náznakem. Thriller? Jen kvůli těm třem mrazivějším momentům? Na křídlech vážky uvízlo někde na pomezí mysteriozního dramatu a mysteriozní romanťárny. Přestože si tvůrci pohrávají s atraktivním námětem...život po životě, komunikace se světem za oponou, odehrává se to v hodně sentimentálním duchu. Na jednu stranu bylo sympatické, že tentokrát se duchové mrtvých nesnažili škodit, ale tahle limonáda je na můj vkus přeslazená a s málem ledu. Sledovat utrápeného a tápajícího Costnera nebyl zážitek, po kterém bych jako divák zrovna prahnul. Veškeré napětí se postupně přelévalo z otázky co znamená ten symbol, na opatrnou úvahu... může být ještě manželka naživu? Přestože by to poněkud odporovalo logice...jak by živá manželka mohla komunikovat z druhé strany?, tvůrci si až do konce dali záležet, aby to zůstalo ve hře...brnkali na city romanticky smýšlejícím divákům, které nějaká logika nezajímá (je to jenom film...a navíc označený jako sci-fi, takže stát s může cokoliv.... ). Závěr je tím pádem i pointou celého filmu. Někoho přiměje zvednout obočí a zavrčet...to jako vážně?! Tohle napsali tři chlapi?! Jiný pokrčí rameny a řekne si...no jo...Amíci, to se dalo čekat.K ním patřím i já. A dodám:je to naivní ale veskrze neškodný příběh s přívětivým koncem.Ty tři hvězdy jsou slabé... 62%

Příliš zdlouhavý začátek. Kdyby se film v půlce přiklonil expediční stránce a víc ji natáhl, film by měl úplně jinou dynamiku. Takhle jsme většinu času sledovali hrdinův stále se víc rozpadající život. Plus jsem sem tam nepochopil jeho myšlenkové pochody, jako když se vrhl do víru divoké řeky i poté, co mu domorodci již skoro prozradili, co se s jeho družkou stalo. I tak se jedná o zajímavý snímek jinou pointou, než by si jeden myslel.

Tento film som si chcel pozrieť hlavne kvôli zložke "mysteriózny", ale bolo to také.... všelijaké. Hlavnej myšlienke viem prikývnuť a dalo by sa povedať, že je OK, ale je doprevádzaná lacnými ľakačkami a vetchým nabaľovaním (veľa sa toho nedeje, stále je to tom istom a dej sa dlho nikam nehýbe) a po cca 50 minútach sa to začína rozpadávať a posledná štvrtina filmu vo Venezuele je úplne mimo a dodáva celému filmu až naivne smiešny záver, kde sa detaily ohľadne kontinuity deja vôbec neriešia (to, že jeho sprievodca povie, že rieku musia kvôli vode prekročiť nižšie a Kevin si ju pokojne prekráča krížom hneď kde je, je len jeden nepodstatný detail v priehršti o dosť väčších problémov). Hádže to bobek na inak celkom normálny film.

Opravdu dojemné jak hledá svoji manželku a všude vidí známky jejího volání. I slza mi ukápla. Kecám, je to pěkná blbost. Doktůrek očividně fetuje dobrý matroš, když ho chytá za ruku i mrtvola. Konec to mělo sice dobrý, ale nedokázalo mě to vůbec vtáhnout, protože je to prostě prázdný a nudný film. Špatné provedení. 2+*

Začíná to zajímavě: všemožné synchronicity a známky komunikace se záhrobím, ale končí to sentimentálně. Kromě toho získat zpět místo manželky mimino, to není žádná velká výhra, řekl bych. – – – Pro porovnání sem vkládám záznam snové komunikace s mou letos zesnulou partnerkou – – – Sen o telefonátu ze záhrobí (v noci z 15. na 16. listopadu 2022) – – –      Zvoní telefon. Volá mi Jitka ze záhrobí. Říká, že mi chtěla zatelefonovat už dávno, ale nešlo navázat spojení. Mohla by se mnou komunikovat i telepaticky, takže bych její hlas slyšel v hlavě, ale nechtěla, abych si myslel, že mám halucinace nebo že jsem se zbláznil.      Ptám se, jak se má, co dělá a jestli existuje reinkarnace. Prý to tam není nic moc. Musí navštěvovat nějaké kurzy a školení, aby se připravila na další inkarnaci. Kromě toho pracuje. Sleduje aktuální záznamy z akášické kroniky u některých konkrétních osob, ty pak vyhodnocuje a výsledky zanáší do počítače. Je to docela nuda, takže se rozhodla, že si trochu pohraje s technikou a zařídí, aby se ty údaje ukládaly samy. Záhrobní realita je jen iluzí, ale je to iluze podobně úporná jako hmotná realita, i když se dá o něco lépe ovlivňovat imaginací. Magický výcvik je zde každopádně velkou výhodou. Zajímám se, koho sleduje. Jednu čínskou rodinu, kolektiv pracovnic jednoho nevěstince v Kapském městě, skupinu jihoamerických pašeráků drog a pak nějaké jednotlivé  osoby. Nejzajímavější je jistý profesor antropologie ze Švýcarska. Díky tomu, že mu v podstatě může brouzdat v mysli, by už sama byla schopná přednášet antropologii.      Jitka říká, že se jí po mně stýská a že by se mnou zase chtěla chodit. Sice nemá tělo, aby se se mnou mohla milovat, ale mohla by dočasně obsednout nějakou živou ženu s médijními schopnostmi, která by se mnou spala v jejím zastoupení. „Nejlépe asi pokaždé jinou, jak tě tak znám, že?“ Odpovím, že je to výborný nápad. Jitka slíbí, že se mi v nejbližších dnech ozve telepaticky a dá mi potřebné pokyny.      Hlásí se Jitka: „Schůzka v té a v té ulici před domem číslo to a to v jednu hodinu v noci.“ Ani to není moc daleko od mého bydliště, takže jsem přišel pěšky. Všude pusto a prázdno. Najednou spatřím, jak proti mně jde nahá slečna, pouze na nohou má lodičky. Její věk odhadnu asi na dvacet let, její ňadra mají špičatý tvar, výrazně trčí dopředu a bradavky směřují vzhůru. Není to zas až tak častý typ poprsí, ale už jsem to v reálu viděl. Vůbec to nevypadá špatně. Děvče má v pase o pár centimetrů víc, než měla Jitka, ale ta byla hodně štíhlá. Celkem vzato mi Jitka poslala luxusní ženský exemplář.      Slečna mě uchopí za předloktí a mlčky mě vede k sobě domů. Bydlí jen pár desítek kroků odtud, ale projít se nahá po chodníku musela. Režie setkání nese jasné stopy Jitčiny invence. Jsem se slečnou v posteli a v hlavě slyším Jitčin hlas: „Ona teď v podstatě spí, ale většina jejích tělesných funkcí a mechanismů nikoli, takže bude aktivně souložit. Zdržet se u ní můžeš asi dvě hodiny. Mohla bych to i prodloužit, ale ona musí ráno vstávat a potřebuje se trochu vyspat. Všechno si bude pamatovat pouze jako matný sen. Zacházej s ní jemně a moc jí netiskni stehna, ať jí neuděláš modřiny, má citlivou pleť.“