A.I. Umělá inteligence (2001)

Je příznačné, že Kubrickova poslední hádanka přišla ze záhrobí. Kritiky, kteří sebevědomě prohlašovali, že je zcela evidentní, jaké části A. I. koncipoval Kubrick a které přidal Spielberg, totiž napálil, když vyšlo najevo, že zdánlivě sentimentální epilog napsal on, a ne Spielberg. O A.I. se někdy spolu s Impériem slunce a E.T. hovoří jako o trilogii opuštěného dítěte a Spielbergův film je temný, znepokojivý. David se svým umělým manýrismem a absentujícím mrkáním nikdy nechová plně jako člověk a Spielberg diváky vyzývá, aby se s ním naučili soucítit podobně, jako se to učí jeho lidští „rodiče“. Ač v době uvedení nedoceněné, A.I. představuje jedno z nejlepších sci-fi 21. století a dokonalou synergii Kubricka a Spielberga, snímek hoden dvou z největších amerických filmařů. Kubrickův pohrobek je elektrickou pohádkou pro 21. století, psychoanalytickým Pinocchiem, v němž se Spielberg ptá, zda může láska přemoci techniku i biologii.Více v knizeEncyklopedie sci-fi filmu.

Jak se David zhruba půl hodiny před koncem ponořil na dno moře do zatopeného zábavního parku, poslal tím ke dnu i celý film. Absurdně nitkovití mimozemšťané, nekonečné baterie a životnost zmražených technologií a materiálů, klonování do dospělého stavu včetně uploadu vědomí získaného odkudsi z časoprostoru, to už bylo příliš nesmyslů naráz a odebírám kvůli tomu čtvrtou hvězdičku. Jinak ale skvělá hudba, velmi slušné efekty, plno morálních otázek a Teddy, který působil jako přímá vizuální předlohaTeda.

A.I.je bezesporu velkolepé dílo, záleží ovšem na tom, co v něm chce divák najít. Je toSpielberg, který se snaží o dystopické dílo, a chvílemi se mu to skoro podaří – ale pak ho zase pro jednou zradí vlastní emoce a začne hrát na tu známou pohádku: „chlapeček, který chce být milován“, jenže místo dřeva máme titan a místo lišky a kočky ledový konec světa. Začíná to parádně. Svět po klimatickém kolapsu, kde roboti – tzv. mechové – suplují lidské emoce, rodiny a partnery. MalýDavid,robotické dítě naprogramované na bezpodmínečnou lásku, je v jádru téhle filosofické šachové partie. A přiznám se – jo, ze začátku to bolí. Bolí hořkost matky, která ho přijme a pak odvrhne. Bolí bezbrannost stroje, který chce být skutečný, protože si myslí, že pak ho budou milovat. Jenže pak... pak to trvá. A trvá. A trvá. Film se láme v půli, mění žánry jako ponožky – z tísnivého sci-fi přejde do temného cyber-noiru(Flesh Fair! Jude Law jako robotický gigolo!)a pak, než se naděješ, jsi v pohádce pod ledem, kde David hledá Modrou vílu. A Spielberg se tu úplně urve z řetězu. Patos teče proudem, orchestr to dře, kamera se koupe v barvách jako by šlo o reklamu na Avon s hlubokým poselstvím. A to je ten problém: mohla to být Kubrickovská existenciální reflexe, ale stala se z toho pohádka pro dospělé děti, co se bojí, že láska není věčná – a Spielberg jim šeptá:„Ale ano, je…“Celé to zakončení, ten nesmrtelně smrtelný konec, kdy roboti z budoucnosti Davidovi dopřejí ještě jeden den s maminkou (klonovanou, jako bonus), působí jako snaha zalíbit se divákovi, který nezvládne otevřený konec. ZatímcoKubrickby Davida nechal zmrznout v mrazu s očima upřenýma na modlu lásky, Spielberg mu dá teplou postel a trošku toho amerického kýče k usnutí. Ale abych jen neplivala: A.I. je místy geniální, vizuálně nádherné, s naprosto odzbrojujícíHailey Joelem Osmentem(vážně – ten kluk hraje jako android, což je v tomto případě kompliment). A v podtextu se skrývá skvělá myšlenka o tom, co je to vlastně vědomí, přání, víra, láska – a jestli něco z toho může existovat i bez člověka. Jen škoda, že místo bolesti po smyslu končíme u tichého „a žili šťastně až do smrti“ – i když už jsou všichni dávno mrtví.

Sentimentální, přeslazené, ba přímo hloupé. Info o aktuálním stavu vědeckého pokroku viz zde: https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-ai-novy-model-umele-inteligence-od-anthropic-umi-klamat-a-vydirat-40523555     
https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-ai-pokrocila-umela-inteligence-trpi-naprostym-kolapsem-presnosti-zjistila-studie-40525447

Steven Spielberg vzal Kubrickovu vizi a přetavil ji do citlivého, filozofického i vizuálně opulentního filmu, který může rozdělovat diváky, ale rozhodně je nenechá chladnými.
 
Haley Joel Osment je v roli robota Davida naprosto dechberoucí – jeho pohled, gesta i emoce z něj dělají jedno z nejsilnějších dětských hereckých vystoupení vůbec. Vedle něj Jude Law dodává filmu styl a kontrast. Hudba Johna Williamse krásně podtrhuje melancholii i tichou naději, která prostupuje celý příběh.
 
Ano, závěr je dlouhý, místy přepjatý a může působit sentimentálně – ale právě díky němu film rezonuje i dlouho po závěrečných titulcích.