Upíři (1957)

Režie: Riccardo Freda, Mario Bava. Za sebe můžu napsat, že mi tahle spolupráce nepřijde až tak zdařilá. Chválím gotické sklepení a interiér hraběnky i celkověj námět ale i přes poměrně krátkou stopáž mi to přišlo tak nějak zdlouhavý a tak trochu i uspávající. Klidně bych to ještě o nějakou minutku pokrátil. Mario Bavu mám v oblíbených režisérech a věřím, že kdyby se chopil režie jen on sám(bez Riccardo Freda) dopadlo by to lépe. Podívat se na to určitě dá ale u mě to na víc jak lepší 2hvězdy není. Věděl jsem ale, že ty nejlepší kousky mistra Bavy už mám za sebou. Jen ještě doplním, že žánrově jde spíš o krimi s nádechem hororu.

Název snímku láká na tradiční upírský film, ale netrvá dlouho a zjišťujeme, že se jedná o inspiraci známého příběhu o Alžbětě Báthory, přezdívané Čachtická paní. Je to dáno tím, že jsou nacházeny oběti mladých dívek, ze kterých byla vysáta krev. Počáteční podezření na přítomnost upírů je tedy pochopitelné. Zvrat v pátrání nastane ve chvíli, kdy se zjistí, že všechny oběti měli stejnou krevní skupinu. Snímek začal natáčet Alfredo Freda s přísným úkolem natočení díla za dvanáct dní. To se mu zřejmě nedařilo a tak po sporu s producenty po deseti dnech odstoupil. Režisérské žezlo tak převzal guru italského hororu Mario Brava, který příběh a postavy mírně pozměnil, aby odpovídaly časovému rámci. Je na diskuzi, jestli učinil dobře, každopádně vznikl atmosférický film obsahující krásně děsivé kuly. Scény zámku či hřbitova jsou doslova pastvou pro oči. Potenciál černobílého filmu byl využit snad na dvě stě procent. Noir film by mohl puknout závistí. Pochvalu zaslouží také kamera, za kterou samozřejmě stál sám Mario Brava. Trefný soundtrack už vše jen podtrhuje. Není od věci také zmínit, že v USA byl film zkrácen a doplněn novým materiálem. A tak věřme, že je nám distribuční firmou Řitka video nabídnuta originální italská verze. Stejně jako u Hitchcockových snímků už v dnešní době moc hrůzy a děsu nenabídne, ale to na věci nic nemění. Pevný scénář, impozantní vývoj událostí a vynikající triková stránka věci. V rámci hororového žánru se jedná o zbytečně přehlíženou klasiku.

Taliansku horrorovú filmovú školu považujem za klenot svetovej kinematografie. Som ultra fanúšikom talianskych horrorov, gotických snímkov a giallo filmov z minulého storočia. Obdivujem tvorbu talianských režisérov. Preto som sa velice potešil, keď som naďabil na dvd s titulom "Upíri" (l vampiri). S radosťou a nemalým očakávaním som si pustil túto taliansku klasiku z roku 1957. Páni Riccardo Freda a Mario Bava ma nesklamali. Naservírovali mi tajomný, starosvetský, čiernobiely, kriminálny horror. Kto stojí za sériou úmrtí mladých žien? Prečo ich niekto zbavil všetkej krvi? Útočia v Paríži upíri? ***

Ach, ten kdo psal scénář, tak si evidentně myslel, že všichni lidi jsou idioti, a tak je třeba jim monology postav říci, co se vlastně stalo, co se děje a co mají za lubem, protože to přece není zcela evidentní. S každou další minutou jsem si říkala, jestli ty dialogy a monology mohou být ještě více bolestnější a ony byly. Každopádně ať už je to céčkový film sebevíce, nemůžu si pomoct, ale mělo to něco do sebe. Především to, že název je zcela zavádějící a o upírech to vlastně vůbec není, ale tak nevadí, že jo. Ono i stařena, která po transfúzi krve mladé ženy omládne, převezme její hlas, její oči a vlastnosti těla jakože se stane na den či tři levákem, není jen tak v každém filmu. 1,5*

Čiernobiela Cinemascope kamera nasnímala graficky obdivuhodné obrázky, v ktorých sa ale vôbec nič hororové nedeje. V tom pochmúrnom zámku som si predstavoval všetky možné nadprirodzené bytosti, len nie tú, ktorá je vo filme hlavným zlom. Nechcem spoilerovať, ale ten názov si mali tvorcovia strčiť za klobúk. Nuda.