I tre volti della paura (1963)

Po dlouhých letech horor, který mě skutečně vyděsil. DOKONALOST!Na horory koukám od útlého věku, často a hodně. Takže není překvapením, že už mě toho moc nevyděsí. Už koukám hlavně kvůli atmosféře, tajemnu a napětí. Naposledy jsem se bála uPřichazí Satan!s Gregorym Peckem. A to mi bylo 15 let. Teď je mi 24 a konečně jsem zase viděla něco, co mě opravdu vyděsilo a bylo mi dost nepříjemné jít v noci na záchod. A to byl tento film. Konkrétně teda třetí povídkaThe Drop of Water.Příběh je takový průměrný horor zVěřte, Nevěřte,ale provedení vyrazí divákovi dech. Jako kdyby už jen samotná mrtvola hraběnky nebyla dost děsivá, ještě děsivější je pomalá scéna, kde se k hlavní hrdince pozvolna blíží právě tato mrtvola (oživlá), ztvárněná extrémně děsivým animatronikem, který mě bude děsit ještě dlouho. Úžasná práce! Tleskám filmařům, hercům a hlavně maskérům a výrobcům rekvizit!

Z pohledu hudebních fandů je zajímavé, že podle tohoto filmu se údajně pojmenovala slavná kapela Black Sabbath. I pro filmové fandy může být film zajímavý. Nejlepší je asi třetí povídka. Samozřejmě - žádná velká hrůza, infarktové lekačky atd. se nekonají. Michelka Mercierů byla asi (mimo angelikovské období) docela slušná herečka.

Třikrát Mario Bava volně na motivy příběhů Alexeje Nikolajeviče Tolstého, Antona Pavloviče Čechova a Guye de Maupassanta.  První povídka Telefon s krásnou Angelikou, tedy Michelle Mercier,  je  lehce tuctovou  ale vcelku vysokonapěťovou jednohubkou, která ztrácí zejména v nesmyslném jednání hlavní postavy. Ale krásná je opravdu prvotřídně! Druhá je čistokrevným gotickým hororem s vynikajícím Borisem Karloffem, nádhernými kulisami starého sídla, mlhou a   krví podlitýma očima za oknem v temné noci... Třetí je pak nejlepší, další čistokrevná, tentokrát duchařská záležitost s děsivostí na maximu. Zvuky, barvy a opravdu hnusně odporné strašidlo...První za tři, druhá za čtyři, třetí za pět.

Trochu také roztrieštené, ako to u nieketorých poviedkových filmoch býva, nie každá poviedka zaujala. Prvá poviedka, Telefón, ma neoslovila nejako moc, no tá druhá ma oslovila omnoho viac. Takéto atmošky môžem. Niekedy to bolo také nevyvážené no... za zmienku stojí, že tento film stál za inšpiráciu Tarantinovi a to se vyplatí...

Traduje sa, že inšpiráciou pre voľbu názvu kultovej hudobnej britskej skupiny Black Sabbath bol tento film, ktorý natočil taliansky režisér Mario Bava v roku 1963. Originálny názov tohto snímku znie "I tre volti della paura", ale v anglicky hovoriacich krajinách bol distribuovaný pod titulom "Black Sabbath". Muziku formácie Black Sabbath mám rád, takže som bol veľmi zvedavý na film, podľa ktorého sa pomenovali. Jedná sa o poviedkový horrorový snímok, ktorý je zložený z troch epizód. Prvá, úvodná časť "The Telephone" (Il Telefono) je o výhražných telefonátoch. Potom nasleduje gothický vampírsky príbeh "The Wurdulak" (I Wurdulak). Túto trilógiu uzatvára spiritualistická ghost story "The Drop of Water" (La goccia d´acqua). Ja som bol spokojný. Užil som si to. Bolo to veľmi dobré. Bravo maestro Bava. ****