Krvavá zátoka (1971)

Než tenhle film začnu šikanovat, tak začnu s těma dobrými věci, co se mi na filmu líbily. To prostředí kolem zátoky bylo úžasné (Tak trochu pátek třináctého mi to připomínalo, i když to je starší), postavy byly taky fajn a ta atmosféra byla taky fajn a killy mě bavili. Vlastně film neměl hlavní postavu, který bych fandil. Prostě se tu objevili nějací lidi, kteří tam byly jenom pro porážku. Bylo zde tolik zamotaných momentů, kde jsem nevěděl kdo je vrah, hlavní postava a nebo obyčejná postava co tam dřív nebo později zemře. Vůbec co za mě ten film totálně dokurvilo, byl ten konec. Ten stál opravdu za starou bačkoru. Italové uměli dělat horory, které byly lepší jak ty americké, ale tenhle zklamal.

Giallo v Bavově stylu. Mnoho paranoidních postav a několik obzvláště silných úmrtí, spolu s atmosférou šílenství, kde je každý sám za sebe, sleduje své cíle a zanechává za sebou stopu těl. Napětí je hmatatelné, zejména když je skupina mladých lidí přijíždějících na ostrov popravena, i když konec působí trochu rozmazaně. Bavův charakteristický styl je patrný, zejména hudba, která doprovází úmrtí. Není to jeden z nejlepších Bavových filmů, ale má silný začátek se smrtí hraběnky a několik vynikajících momentů.

V rámci filmovej horrorovej produkcie má u mňa veľký rešpekt stará talianska škola, ktorá zažila svoju zlatú éru v priebehu sedemdesiatych a osemdesiatych rokov minulého storočia. V tomto období tam bolo natočených mnoho snímkov, ktoré sa stali absolútnou horrorovou klasikou. Titul "Krvavá zátoka" (Reazione a catena) síce medzi ne nepatrí, ale priaznivci tvorby filmára Mario Bava ho iste dokážu oceniť. Natočil ho v roku 1971 a okrem réžie sa pri ňom realizoval aj ako scenárista a kameraman. Mňa týmto nenápadným kúskom maestro Bava zaujal, potešil a i pobavil. Osobne tento snímok radím medzi prvých priekopníkov v subžánri slasher horror. Je to dosť dobrá stará talianska giallo vyvražďovačka. ***

Když jsem tuhle údajnou pramáti všech "krvavých vybíjených" (Bloody13) viděl poprvé, hodil jsem si ji do šuplíku s Argentem, Fulcim a podobnými; dnes ji pokládám, spolu s "Dívkou, která věděla příliš mnoho", "Třemi tvářemi strachu" a "Lisou a ďáblem", za vrchol Bavovy tvorby, to jest toho nejlepšího, co mohla tehdejší doba v daném žánru nabídnout. Docenil jsem i původní italský název (v překladu "Řetězová reakce"): ničím nepřitahuje, zato dokonale ladí s povahou misantropického a cynického díla, podle něhož člověk na pokročilém stupni civilizace vypočítavě plodí zlo jako na běžícím pásu a přírodě by bez nás bylo dozajista líp.

Tento snímek má zcela nepochybně své kvality, bohužel a s politováním já nejsem z těch, kteří je dokáží ocenit.. Kamera točící se kolem dokola u mě vyvolávala žaludeční nevolnost a motala se mi z toho hlava.. Příběh vyšinutých dutohlavů, jejichž jediným cílem jsou prachy, je naservírován bez skrupulí, krvavě, drsně a rychle.. Samotný závěr je dokonalý bizár, pro který moc pochopení v sobě nenacházím, pardon..