D'Artagnanova dcera (1994)

Jeden by řekl, že někoho napadla nosná myšlenka. Ale její zpracování pokulhává. Režie slabá, scénář taky teda nic moc (pořád opakují "klisna" a "přívěsky"). Herci dobří, ale vaří z vody. Phillippe Noiret jako obstarožní d'Artagnan je přesný a předvádí více než solidní výkon. Sophie Marceau taky super. A za tyto dva je ta třetí hvězdička.

Keď tam na začiatku mníšky uviedli, že černoch je síce človek, ale má čiernu dušu, šlo ma roztrhnúť od zlosti a už som to chcel nahlasovať na Amnesty International, Ľudia proti rasizmu a kľudne aj na Linku detskej istoty. Toto liberálni lokaji nemali dovoliť ani odvysielať! Veď to pokračovalo ďalej, tam normálne vojvoda povedal, že jak to bude vyzerať, keď bude černoch chodiť po uliciach Francúzska! Ale na druhej strane, keby sa dnes pozrel z okna v centre Paríža, asi by sa opýtal sám seba, som v Ghane? Pobavila ma aj nekorektná charakteristika moslimov:"Kto sú to Mohamedáni? To sú tí, čo majú sedem žien, z ktorých sú vidieť len oči."To všetko ma bavilo, pretože dnes to už vo filmoch uvidíme len málokedy. Kopať sa smie len do bieleho kresťanského muža. Napriek tomu je toto jeden z najslabších filmov z dielne troch mušketierov, aké som mal možnosť vidieť. Dejovo veľmi prosté a nezaujímavé. A Sophie Marceau, to už áno, človek sa kochá pohľadom, ale aj tu až dvakrát zbytočne ukazovala kozy. Nie, že by nebolo čo ukázať, lenže mi to formou vôbec nepasovalo k žánru. 🤷‍♂️

Pohled na stárnoucí hrdiny je vždycky tak trochu smutný. A mnohdy i rozporuplný. Na jedné straně si stěžují na hemeroidy, na druhé vylezou po příkré stěně vysoko do oken. Mě na tomto filmu bavila především Sophie Marceau, kterou si mladinkou pamatuji z filmu Veselé Velikonoce a od té doby její komediální talent a úsměv nelze zapomenout. A komediálních prvků je ve filmu tedy dost. Takže je těžké přemýšlet, zda ho brát vážně. Vždyť i Mazarin je směšná figurka, která doslova vyskakuje jako čertík z krabičky a menší intenzitou se do ní zase vrací. Vážně nelze brát ani šermířské souboje, neboť vojáky přemůže prakticky kdokoli, kdo zrovna drží meč a to i v případě, že šermuje úplně poprvé. Ovšem závěr se přikloní přeci jen ke komedii.

Včera jsem se poprvé po několikátém zhlédnutí divil, jak je ten filmy vlastně nudný. Možná z toho pramení ta výhoda, že si nepamatuji děj, protože ono se tam pořád něco děje, ale přitom to tak nějak příběh nemá. Obrazně řečeno konspirace, která na jednu stranu je konspirací a na druhou stranu jen seznamem prádla, odpovídá i filmu. O inkoustem naspaný a krví potřísněný seznam prádla může znamenat příjemně strávený večer… Protože Sophie Marceau… Herečka, které by stačilo, aby celý film hrály jen její oči, a bude to koukatelné zase a znovu. Ten film nemá děj, ten film je Sophie Marceau. Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby se splnilo její přání a film byl daleko více o její postavě, jak název slibuje. Bohužel je spíše nejednou o její postavě :o A zdá se, že její prsa jsou ve filmu vlastnoruční, nezaskočená žádnou kaskadérkou. A to je zbytečné. Raději obdivovat její vlastnoruční šermírování, kterého je ve filmu plno. A catfight s dámou v rudém… :3

Marceau je skvělá a krásná, Noiret je dokonalý jako vždy, ovšem příběh i scénář je nejlacinější z laciných, a ani bard francouzské kinematografie jej nezachrání. Byť jsou v příběhu občas dobré dialogy, poznámky k historii i dobrá hudba, film v druhé půlce ztrácí tempo a začne vás nudit... A komediálních situací je ve filmu velmi málo. Z úcty k Francii slabé tři hvězdy :-(