Šok (1977)

UŠokuvidím velký problém v tom, že celou dobu hraje s otevřenými kartami. Od začátku jasně víme, co se děje, proč se klučina chová, jak se chová. Z filmu se tak stává dlouhé čekání na to, kdy si hrdinka problém uvědomí a jak ho vyřeší. A na tak vizuálního režiséra jako byl Bava je to obrazově dost nevýrazný film. Uznávám, že konec s přehlednou situací trochu zatřese, synek je docela fajn creepy spratek a i mě potěšila Daria Nicolodi v hlavní roli, byla to půvabná a sympatická herečka a baví mě ji sledovat. A k tomu dvě psychedelické scény, scéna s "rozhoupaným" letadlem a jedna zdařilá lekačka s proměnou klučiny uhánějícího chodbou v dospělého. Ale stejně moc nechápu, kde se to zdejší nadšení bere.

7/10. Challenge číslo 6-HORORY -Hráč číslo 5-JimDeNiro.Mario Bava a jeho rozlučka se žánrem. Tenhle Ital je zkrátka nezpochybnitelná ikona retro italského hororu. Zatímco jeho kultovní Šest žen pro vraha patří k jeho nejzářivějším momentům, tak Šok je taková důstojná kariérní tečka. Máme tu v podstatě klasický recept na duchařinu, jeden divný barák, jednu labilní maminku a jednoho synáčka, který by mohl z fleku vyhrát casting na nejvíc znepokojivé dítě. Daria Nicolodi se do role ženy na pokraji šílenství, která se snaží vzpamatovat ze sebevraždy manžela, opřela s takovou vervou, že jí tu paranoiu věříte i s navijákem. Sledovat její psychický rozklad v kulisách rodinného sídla, kde se očividně nezabydleli jen oni, je zážitek sám o sobě. Její herecký výkon je v podstatě motorem celého filmu. Mladý Marco se sice tváří jako neviňátko, ale jeho posedlost a neplechy, které vyvádí, dodávají filmu ten správný mrazivý nádech. Atmosféra by se dala krájet a ty hororové scény mají grády i po desetiletích. Když se začne jen tak posunovat nábytek, působí to nečekaně dobře. Bava se nebál ani trochu té červené, když přišel na řadu krumpáč, čímž potěšil i fanoušky drsnějších momentů. Absolutním vrcholem je však ona legendární scéna, kde se chlapec během běhu k matce v jednom plynulém záběru promění v dospělého muže. To je čistá filmařská magie. Dneska by na to v Hollywoodu potřebovali armádu programátorů a miliony dolarů, zatímco Bava to zvládl s jedním geniálním nápadem a šikovným střihem. Na tu dobu je to naprosto špičková práce, která se zapsala do historie. Celkově to beru jako poctivý, atmosférický horor, který stojí hlavně na hereckém rozpadu, chytrých režijních drobnostech a skvěle vygradovaném finále.

Posledný Bavov film by sa dal popísať asi ako niečo, že v takýchto filmoch milujeme steny. Ale nie vážne. Domy s podivnými stenami sú proste cool a to sa nedá zmeniť. Z toho príbeh kde jednu z dôležitých postáv hraje decko. Páni tie detiska v hororoch sú čím ďalej desnejšie :) a tento trend bude pokračovať i naďalej. Díky Bavo

ᴰⁱˢ ˢʰⁱᵗ ᵐᵉʲ ᵏᵒⁿᵗᵉʲⁿ ˢᵃᵐ ᵒᶠ ᵈⁱ ⁱⁿᶠᵒʳᵐᵃᵗⁱᵒⁿ ʲᵘ ʷᵒⁿ'ᵗ ᵗᵘ ⁿᵒᵘ ᴶᵘ ʰᵉᵛ ᵇⁱⁿ ʷᵒʳⁿᵈ Otechoupačka?Tak mi to nedalo, musím se vyjádřit k italské hororové filmografii. shlédl jsem nějaký snímků od mistraAržentaiBavy, (toho druhýho) a ono mi to přijde furt nějaký stejný a blbý. Takhle to vidí Italové? Mimo to se mi italské filmy strašně táhnou, všiml jsem si, že taky hodně pracuji s hudbou, no nebudu kecat, ta hudba je celkem kůl. No každopádně mě sere, že hned víte co se stane.. Vždycky když vstoupí na scénu "hlemýžď", tak se změní záběr na pohled vraha a začne se kývat jak při epileptickém záchvatu se strašně dramatickou hudbou in bekgraund, do toho jak se doslova plazí, byste řekli že oběť je ono vrah samotný. Nejdebilnejší je pak oběť, jelikož než se k ní doplazí ten slimák, tak musí objímat stěnu, popadávat a řve jak malý dítě a to většinou ještě začne řvát až úplně po všem, což je naprosto nereálný, buď ať jde kamera rychle, že je ten vrah naspídovanej, jak kde jakej úchyl nebo ať se oběť nechová jako kretén. Tenhle styl je fakt na píču a jde spíš o pobavení.. No možná v týhle době lidi bavilo koukat, jak se roztéka v záběru a snaží se o drama.. Nevím jestli jste get maj pojnt, ale tohle mě fakt nebaví. Tohle je první snímek, co vidím od Maria a nebyl vůbec bed až na to zmíněné plazení, a to fakt divné zachazení s kapesním nožem. Klučina, co má rád houpačky vážně vytváří trochu dojmu úzkosti, avšak po pár desítkách minut vás to přestane totálně bavit, bláznění matky je taky až moc nahrané, furt to jde dokola, nakonec majzla na konci aspoň Bruna, ale to je tak vše, ten ending s neviditelným deddym mi taky moc nejede, rozjezd byl dobrej, zajímavej, pak se začlo plazit, řvát a nakonec to ukončili tak dementně.. Nemám slov.:)

Vyloženě „šok“ se v mém případě nekonal, ale překvapení určitě ano. ​Tento film má nesmírně precizní výstavbu scén, kde se hororové momenty takřka pravidelně střídají s tradičním rodinným příběhem. Náběhy do surrealistických či hororových výjevů splývají s realitou a během jejich dění jen stěží odhadnete, jaký má jejich přítomnost význam. Až do samotného vyvrcholení tohoto neobvyklého mysteriózního kousku vás Mario Bava nechává na pochybách, zda sledujete opravdový horor o nadpřirozených silách nebo spíše psychologické drama z rodinného prostředí plné nočních můr, strašidelných snů i šíleného chování syna i matky pod vlivem následků tragické situace. Na to, že jde o nízkorozpočtový snímek na poli hororu, s výpravou spíše televizní, vnímám tuto velice nápaditou práci se žánrem teprve jako velké překvapení, stejně tak výrazné rozpracování psychologie postav nebo povedené herecké výkony hlavních protagonistů. Atmosféra i hororové scény byly občas na můj vkus možná více hnusné, než děsivé, ale vzhledem na tu pohltivou sílu, kterou se tvůrcům v tak skromných podmínkách podařilo vytvořit s neustále stoupající tendencí, nemám ve výsledku moc výhrad. Problém mám zejména se samotným tématem satanismu, které mě jakkoliv míjí a chybí mi zde v něm jakýkoliv hlubší přesah nebo přínos. A když už, 4 hvězdičky mám mezi horory s dítětem posledným ďáblem obsazené proExorcistuz roku 1973 a černobíláNeviňátka, oba na mě zapůsobily určitě o něco víc. I pan režisér má pro mě na kontě něco lepšího, byť za tuto labutí píseň se stydět Bava rozhodně také nemusí.65%