Únos aut (1980)

Západoněmecký film o čórkách luxusních aut ve velkém. Nostalgické pokoukání na vozový park zápaďáckých aut před rokem 1980, který tenkrát nebyl u nás k vidění. Hogo fogo autíček v několika pěkných lokacích se tu objeví mnoho, ale prakticky jen tak letmo. Film je takový standard, ale Smitzerův dabing povyšuje film na příjemnou nenudící podívanou.(Viděl jsem asi 2x)

Také u mě promluví nostalgie. Film je vlastně takovým předchůdcem seriálů typu Podfukáři. Tedy, po stránce dialogů a nějakého nástinu příprav rozhodně. Ale žádné promyšlené strategie, které vám zamotají hlavu, zde rozhodně nečekejte. Tady jde všechno jako po másle. Má to být oddechovka a také to oddechovka je. Máme tady několik opravdu vtipných momentů, když se okradený s ledovým klidem podílí na prodeji svého auta, nebo když komando řidičů fasuje při velké akci poznávací značky a techničáky jak na vojně mundúry. Škoda, že poslední část filmu vyzněla poněkud do ztracena. Každopádně, pohledem na ty káry, které při premiéře vypadaly jak z jiného světa (a taky že byly) jsem se znovu potěšil. A jasně, tři hvězdičky by byly objektivnější (a dvě a půl možná ještě objektivnějších). Ale tady to nejde jinak.

Na západo nemecký film "Únos áut" (Car-Napping - Bestellt, geklaut, geliefert), ktorý v roku 1980 natočil režisér Wigbert Wicker, som si matne spomínal z detstva. V osemdesiatych rokoch minulého storočia to bol v socialistickom Československu kinohit, ktorý sem prenikol zo Západu. Akčná krimi komédia, o ktorej sa veľa hovorilo, a každý ju chcel vidieť. Toľko moje spomienky. Teraz, po takmer štyridsiatich rokoch, som na tento titul náhodou natrafil. Nedalo mi to a musel som si to pozrieť. Pripomenulo mi to tú dobu, keď som bol ešte malý chalan a podobné snímky boli len veľmi ojedinelým spestrením nudnej, strohej filmovej ponuky v ČSSR. Vtedy to bolo pre mňa niečo výnimočné, teraz to je len nostalgická spomienka na moje prvé filmové zážitky. ***

Další z nostalgických zavzpomínání na západoněmeckou produkci a koprodukci vč. s tehdejší ČSSR. Film ve své době viděl každý fanda aut, čímž nemyslím wartburgy, moskviče, volhy, trabanty, žiguly, olcity atd. Filmu nelze upřít napětí, opravdu krásné auťáky a solidní herecké obsazení. Není to náročná podívaná, ale splňuje svůj účel; honičky, krásné evropské destinace - Alpy,   Riviéra. Snad lze zmínit i dabing, kdy B. Stephana namluvil Jiří Schmitzer, který daboval poprvé a myslím, že i naposledy.

'Objednané - odcizené - doručené' Tak zní originální název, svého času, západoněmeckého snímku v koprodukci s Francií, který byl i v kinech socialistického Československa naprostou filmovou peckou. Že byl u nás promítán s věkovým omezením *mládeži nepřístupno* je už věc dané doby. Jelikož se jedná o příběh krádeží luxusních aut na objednávku, s největší pravděpodobností se jedná o inspiraci od amerického filmového počinu kaskadéra H.B. Halickiho 'Gone in 60 Seconds (1974). Evropští tvůrci sice nezopakovali honosnou automobilovou honičku, ale to neznamená, že příběh nestojí za to. Naopak. H.B. Halicki se zaměřil na kaskadérské scény na úkor děje, tady se na to šlo naopak. Příběh je napsán srozumitelně, pevně, zábavně a kupodivu ani svým tvůrčím nadšením nestárne. I na dnešní dobu jsou dobová luxusní auta hodna obdivu a film jako takový v celé své popcornové zábavnosti nijak neztrácí na své atraktivitě. Vlivem současného ohromného přívalu americké kinematografie je však již pozapomenut, což je v rámci evropského filmu ohromná škoda.