Umírání (2024)

Pre mňa nepochopiteľný, značne depresívny film zo života jednej celkovo chorej rodiny, kde takmer nič nefungovalo. Vlastne som 3 hodiny čakala, čo zlé sa tu ešte môže udiať a že sa stále dialo, si môžete byť istí. Toto určite znova vidieť nemusím, hoci v živote sa stáva všeličo a veľa scén bolo reálnych. Krásna hudba 65%.

Nevedel som vôbec o čo ide a bolo to celkom príjemné prekvapenie z Nemeckej produkcie. Čo mi utkvelo v pamäti bolo precízne vykreslenie postáv, ktoré cez dlhśiu stopáž navníma každý, kto ocení takúto vzťahovú sondu. Na takýto film treba mať aj náladu, a nie je určite pre každého. Korunu tomu dávajú skvelé herecké výkony, inak by to ani nešlo. Za mňa sú tam ale aj hluché miesta, zachraňuje to prepínanie medzi postavami, kde každá má svoj príbeh. Tieto príbehy sa však umne prelínajú a dávajú tomu spoločnú fazónu. Odporúčam na dlhý pokojný večer.

Pomerne depresívny ťažkopádny film natiahnutý na dlhé 3 hodiny, ktorý sa ale určite oplatí vidieť. Sledujeme osudy melancholickej rodinky postupne zo 4 uhlov pohľadu, a tak si vieme napokon vytvoriť celkom obstojnú mozaiku. Charaktery postáv boli skutočne zaujímavé, aj celkovo to kompozičné poňatie u mňa slávilo úspech. Tá bezcitnosť a vlastné ego z nich poriadne počas deju vyplávalo na povrch, ale je to celkom príznačné - lebo ľudia sú proste takí... (často aj k vlastnej rodine a svojim najbližším). 4*

Film načíná mnoho silných témat, ale zůstává jen u fragmentů autentického vyprávění nebo symboliky, naředěných velkou dávkou patosu. Ten má působit osudově a tragicky, ale výsledkem je pravý opak. Některé příběhové vrstvy a scény vyznívají až kýčovitě – například celé téma komponování sentimentální skladby, zakončené slzami dojetí na koncertě, naivní a zjednodušující vyobrazení boje s depresí jako hamletovské tragédie nebo podivné dvojotcovství. Jediná obsahově hlubší příběhová linka se sestrou zůstává naopak nedořečená. Herci jsou skvělí, občas se najde i povedený fór. První polovina je hodně slibná, druhá má sestupnou tendenci až k závěrečnému dojímavému epilogu.

Sterben je velmi komplexní 3-hodinová freska zobrazující jednu narušenou rodinu (Luniesových) v průběhu několika let (odhadem asi 4 roky). Film nenabízí žádná řešení a spoustu věcí nechává otevřených, neukončených. Film je zorganizován do pěti kapitol, přičemž každá se soustředí na jiného člena rodiny. V první kapitole sledujeme staré rodiče Lissy a Gerda, kdy otec trpí demencí, a doma je již nezvladatelný, tak jej matka umístí do lékařského zařízení, klidu si však dlouho neužije, protože jí zjistí rakovinu s metastázami. V druhé kapitole sledujeme syna, Toma Luniese, který je čtyřicetiletý dirigent v Berlíně, který je celkem úspěšný profesně, ale v osobním životě se mu moc nedaří. Má přítelkyni Liv, která s ním byla v minulosti těhotná, ale byli mladí a šli na potrat, poté už znovu neotěhotněli. Jenže Liv teď otěhotněla s jiným mužem po náhodném sexu, a Tom se i tak rozhodně stát se otcem, jenže později se přihláší i biologický otec. To má i vztah na sex s jinou kolegyní z orchestru, jenže láska tam moc není, i tak s ní nakonec zůstane. Tom má též nejlepšího kamaráda skladatele Bernarda, jehož skladbu "Umírání" s orchestrem nacvičuje. Bernard ke konci filmu spáchá sebevraždu, protože je depresivní, avšak Tom mu odmítne poskytnout pomoc (např. hospitalizovat na psychiatrii), a nechá jej zemřít. Další kapitola je Ellen Lunies, která pracuje v Hamburgu jako zubní zdravotní sestra, je však alkoholička. Začne si poměr s kolegou zubařem z práce, oba rádi pijí, on je však již ženatý a má děti. Přestože jí slibuje, že opustí rodinu, tak nakonec se to nestane. Ona se ještě hlouběji propadne do alkoholu. Je zde pár brutálních scén, jako když zvracením naruší koncert svého bratra. V průběhu filmu oba staří rodiče umírají. Děti si však často ani nenajdou čas na to dojet na pohřeb. Ani narušený vzta mezi bratrem a sestrou se nepodaří urovnat. Celý film je tak jakousi depresivní freskou jedné rodiny s velmi narušenými vztahy, a film ty narušené vztahy jen popisuje, nijak nemoralizuje ani nenabízí žádná řešení, dějové linie nijak neuzavírá. Vzhledem k tomu, že rešisér film věnoval své vlastní rodině, je otázka, kolik je v tom autobiografického.