Ulzhan (2007)

Charles, Francuz s poměrně dobrou znalostí ruštiny, se vydává do Kazachstanu, aby na určitém místě (má na to mapu) symbolicky pohřbil svoji rodinu (ženu a dvě děti). Na to ovšem musí být sám. Do cesty se mu však plete jeho kolegyně, mladá kazašská učitelka Ulžana a obchodník "se vším", hlavně se slovy (Charles si od něj sice nic nekoupí, ale cítí, že i jemu by mohla být nějaká nápomocná, nejvíc rezonuje při slově "dharma"). Přesto svůj zamýšlený čin vykoná a vrací se (to již mimo film) na koni, který mu Ulžana nechala "pod horou" do civilizace, kde se pravděpodobně stane rovněž kazašským učitelem. Jeden příběh musí být ukončen, se vším všudy, a teprve potom může začít jiný. To, že toto "ukončení" může stát i život, tu nehraje žádnou roli. Pozn.: Astana (kazašsky, oficiálně Nur-Sultan) je od března 2019 hlavním městem. Exkurze po něm byla zajímavá.

Při vší úctě k velkému režisérovi, kvůli jeho Plechovému bubínku, který měl kamarád na jeden den půjčený na videokazetě, jsem kdysi radši oželela začátek divadelního představení....Ale "šlendorf-nešlendorf", tady to je typický případ, kdy člověk, který o místních reáliích neví vůbec nic a asi ani vědět nechce, se pokouší dělat film, nejspíš s nějakým poselstvím. Teď už tak navztekaná nejsem, převážil nakonec celkový pocit z toho, že jsem po letech nahlédla do Kazachstánu (kde jsem kdysi v nějaké vesničce ťápkala kapústu = okopávala zelí, na mezinárodní prázdninové výměnné brigádě). Postava Ulzah i její babičky byly skvělé, jinak se mi otvíral nůž v kapse, např. jak z jedné balené vody pili kůň i pán, stačila jim, chvíli byla rozpůlená, aby z ní mohl kůň pít, pak se zázračně zase spojila, jak ten panák v černém mantlu táhl nesmyslně tu koženou brašnu, jak ti "fšichni" francouzi šprechtili německy, ten šaman na motorce...no už dost omlouvám se všem, nečtěte.

možno až "príliš" meditavíne putovanie po Kazazškej púšti, celkom pokojné, komorné a nie zlé, ale ničím originálne a v podstate už videné . . . dvaja charizmatický "vydedenci" a jedna pekná Kazaška sú síce dobré trio na púť úchvatnými scenériami strednej Ázie, no je to skôr taký priemer . . . SCENÁRista Jean Claude Carriér aj režisér Schlondorf sú už starí páni filmári, preto si takúto "oddychovú" meditáciu môžu dovoliť, no svoje najlepšie filmy majú už za sebou. Každopádne pár pekných miest, myšlienok a najmä otvorený záver to celkom príjemne posúvajú do medze kvalitnejších filmov, no uznávam, že mnohí sa možno počas filmu budú nudiť či mať k nudeniu veľmi blízko. Možno by nezaškodilo aj trochu viac humoru, ktovie . . .

Návnady na film vypadají pěkně, mě však snímek nestrhl, naopak jsem se při něm docela zanudila.

Taketo filmy nech toci reziser Volker schlondorff, meditativny film, v ktorom hra samostatnu ulohu kazasska step: Zo znamejsich hercov so m videl len Davida Bennenta /Canicule 1984/ 80 %