Tým na hraně (2010)

Jsou věci, u kterých moc nehodnotím řemeslnou stránku věci, ale spíš jen obsah. U dokumentů to bývá častější a u těch sportovním téměř pravidlo. To ovšem neznamená, že by ta řemeslná stránka byla špatná. Ale zpět k obsahu.Tým na hraně má neskutečně klišoidní příběh a trapný happy end, ale co, když je to pravda a napsal jej sám život. :-) Podceňovaný tým, na který se spousta hokejistů vykašlala a téměř nikdo mu nevěřil, dokázal zázrak. Nejprve tedy málem poprvé v historii nepostoupil ani do čtvrtfinále, potom senzačně prošel na nájezdy čtvrtfinále a semifinále, aby ve finále porazil favorizované Rusy. Posledních pár minut finále, kdy jsme bránili oslabení tři proti pěti a ještě Rusové odvolali brankáře, si pamatuji dodnes a neskutečnou radost z nečekaného vítězství také, bohužel byla na dlouho dobu naše poslední. Po několikaletém odstupu zvedám hodnocení na maximum, protože ten příběh z tohoto MS je neuvěřitelný. Jagrovy výroky, různé reakce a také bohužel předčasná smrt některých hokejistů k tomu dodává další rovinu emocí.(90%)

Fain povídání s přímými účastníky ms 2010, které osobně považuju za český Zázrak na ledě. Podceňovaný tým, který rozhodně nepatřil mezi těch 5-6 favoritů turnaje, a který turnaj rozjel stylem, že hrozila největší blamáž v naší hokejové historii, se nakonec semknul a dokráčel až k titulu. Tuna zážitků.

Byl to můj úplně první turnaj, který jsem sledoval (ve svých 10) a prožíval jsem ho od samého začátku až do posledních zlatých vteřin finále. Neskutečné, co dokázal tento tým, a pro mě je to nezapomenutelný zážitek plný skvělých momentů, na které vždycky rád vzpomínám. Rachůnek, Marek, Jágr, Rolinek, Vokoun, Koukal, Klepiš a všichni ostatní jako jeden tým v jedné nádherné pohádce. A samozřejmě skvělý Záruba! Bohužel, stejně jako jsem brečel radostí z titulu mistrů světa, jsem o necelý rok a půl později brečel smutkem z nešťastné události v Jaroslavli. Tak ať tento dokument slouží chlapcům jako památka v hokejovém nebi.

Mám rád sportovní sestřihy s původním komentářem. Je to o to umocněné. Asi všichni jsme prožívali cestu turnajem, a je fajn si to znovu připomenout. Hodně rozesmutní vidět Marka a Rachůnka, a poslouchat jejich názory na turnaj, ale jak mluví Jágr, je vidět, jaký člověk to je. Jakoby okolo sebe měl neviditelnou auru. Pěkné.

"VŠECHNO NA SVĚTĚ JE MOŽNÝ, ŽE POKUD DO TOHO DÁŠ SRDCE, VŮLI, BOJOVNOST, TAK I Z PODCEŇOVANÝHO MUŽSTVA MŮŽOU SE STÁT ZLATÍ HOŠI". Čím jiným se nabudit, než tímto skvělým dokumentem mapujícím nejpřekvapivější, ale o to krásnější a intenzivnější cestu za zlatem na MS 2010. Pro mě po Naganu nejcenější titul a Jardova moudrá slova, která snad zítra znovu ožijí......takže VZHŮRU na Kanadu, vše je možné!!!!!!!!!!!!!!