Tři kamarádi (1947)

Zapomenutá pohodová komedie, pravděpodobně se nepromítala především proto, že jeho hrdiny byli veteráni ze západní fronty. Kdesi na továrně jednu chvíli vlály vedle sebe vlajky USA i SSSR, ale na večírku byla na stole jen vlajka americká, což mohla být slušná provokace. Výkony herců byly průměrné, snad Pešek a Nedbal stojí za povščimnutí. Možná poslední role Járy Kohouta, Film jsem viděl poprvé a docela mě pobavil, i když jeho obdoba (s motocykly) byla natočena jako Pětistovka.

Když jsem si pustila pro mě naprosto neznámou komedii Tři kamarádi, říkala jsem si, co to asi bude. Rok vzniku nic nenapověděl, mnohem zajímavější bylo obsazení. Ale jaké mě čekalo příjemné překvapení!?! Výrazný dobový snímek plný příjemné muziky a krásných postav! Z ženských postav zazářila pěvecky i pohybem krásná Manon Chafour! Škoda, že nedostala u českého filmu mnohem větší příležitosti. Nesmírně zajímavý ženský typ! Ne tak chladná jako Lída Baarová, ale typově jasná famme fatale. Irena Kačírková je ve své první roli nepříliš výrazná, ostatně dámy zde tvoří spíš jakýsi módní doplněk. Hlavní dějová linka je ryze mužská záležitost. Zde suveréně vévodí Lála Pešek. Jeho humor je ovšem především slovní a elegantní, zato Jára Kohout se opravdu po všech stránkách vyřádil!! Potěší dobové žertíky (žvýkací pryž nabízená panu generálnímu nebo předstíraná tykačka po vyslechnutí telefonního rozhovoru ...). Krásná je i Peškova telofonní scéna, zdá se jakoby vypůjčená od Wericha, ale zde v provenení onemanshow. onemanshow.Tématicky zapadají Tři kamarádi spíše do prvorebublikové tvorby. Za sebe mohu jen a jen doporučit.

Český film měl tehdy, krátce po skončení války, silnou nouzi o dobré, zajímavé náměty. Opravdu veselých, odlehčených příběhů bylo poskrovnu a proto ani režisér Václav Wasserman, starý filmový praktik, si zpočátku nevěděl příliš rady s původním námětem Jiřího Brázdy. Doba byla složitá a každá příležitost, jak vyhladovělým divákům v kinech polechtat alespoň na okamžik bránici se nesmírně cenila. Příběh tří mladých lidí, kteří si zařídí malou autosprávkárnu a očekávají, že dědictví jednoho z nich je vyvede z tísnivé finanční situace, sázal především na populární herecké tváře Ladislava Peška, Josefa Grusse, Saši Rašilova, Emana Fialy a Járy Kohouta. Poprvé tu ale také před kamerou vystoupila Irena Kačírková, jejíž zjev nenechával nikoho na pohybách, že o tak sličnou tvářičku by v budoucnu nebyl zájem. Rozpačité dílko doslova rozcupovala tehdejší kritika, která tvůrcům spílala, že ve filmu toho k smíchu mnoho nebylo. Ale kde brát, když není z čeho?

Po právu zapomenutá komedie. Mezi léty 1945 až 1948 se znárodněná česká kinematografie potácela mezi záblesky svobody a přituhujícím socialistickým realismem. Tento film je toho smutným dokladem. Pokus o jakousi "politickou" angažovanost v kulisách prvorepublikové konverzační komedie je mimořádně nevtipný, občas i trapný. Jeho přehlednosti nepřispívá ani nedokonalý střih. Za celý film jsem se zasmál jen Peškově gagu se stolním větrákem, a jednou či dvakrát pochválil kompozici záběru. To je vše... Film opět směřuje do zapomnění...

Jeden z posledních "záškubů" staré české kinematografie. Film nemohl být hrán v kinech déle než jeden, dva roky - už proto, že hlavní hrdinové jsou soukromí podnikatelé, na stolech postávají nejen české a sovětské, ale i anglické a americké vlajky a ke všemu byli všichni tihle "tři kamarádi" na západní frontě - inu fuj. Film je to zapomenutý, snad i právem, ale odpad to určitě není. - - Hrál zde také Vladimír Řepa.