Transylvania (2006)

Kdykoli Gatlif předvádí tanec a hudbu, je nač se dívat a co poslouchat; horší to může být ve chvílích, kdy vypráví nebo charakterizuje. V "Transylvánii" je příběh jako obvykle podružný, prostředí v první řadě exoticky barvité a živočišná smyslnost postav v čele se Zingarinou dosahuje karikaturních rozměrů. Asi ve třetině filmu jsem zadoufal, že si od hvězdně hysterické Asie oddechnu a vrátím se s její skromnější, sympatičtější, dojemnější (a hezčí) kamarádkou Marií do reality Francie, ale režisér se bohužel nadále držel Asie a její cestu nadvakrát zkříživšího Birola Ünela, povinně rozvrkočeného ještě z Akinova "Proti zdi". Snímek na pomezí euro-etnokýče a romantické komedie pak byl čím dál horší: od groteskní sekvence vymítání ďábla s tlumočníkem přes Poetickou s křišťálovým lustrem v lese k humorné s kickboxem. V závěru si Gatlif vzpomněl na "Gádžo dilo".

Cestovní kancelář Gatlif Vás zve na adrenalinovou výpravu do Rumunska. Zapomeňte na prohlídku pamětihodností, my se naopak podíváme tam, kam by se každý bál. A ještě si přitom můžeme za zvuků cigánských kapel rozbít něco talířů a či lahváčů. Spousta našich klientů si pořizuje pouze jednosměrnou letenku, tak moc si divoký život v téhle ušmudlané zemi zamilovali. Pokud o tohle všechno stojíte, tak vzhůru do Transylvánie.

Oslava života. Života do morku kostí, ne života zadušeného tisíci pozlátky. Variace na dilema Ericha Fromma „Být nebo mít“. Možná odpověď na skladbu polských WWO „W wyjatkowych okolicznościach“. Energie, jiskra, houževnatost, zatvrzelost, syrovost. Možná jsme přesvědčeni, že máme o co přijít, ale pravděpodobně jsme o to hlavní už dávno přišli, sami a dobrovolně. Tento film je stříkačkou, jež mi do žil mého zkostnatělého a usedlého zápaďáckého života vstříkla dvojitou dávku hustého adrernalinu. Scéna s medvědem je opravdu úchvatná, stejně tak zpěv Avanti, Popolo!!!. Asia Argento je dokonalá. Miluji ji, chci ji.

Spousta hystericky stylizované cigánské poetiky a cesta odnikud nikam... No, při vší toleranci a snášenlivosti - od >filmu< (navíc coby "drama"!) i na takové téma si dovolím >formou i obsahem< gádžovsky čekat víc... °-/ - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >tranSkulturním prostoru< , hodnocení 14.1.2010, komentář zde po repete upřimně lehce rozmrzelý jako šestadvacátý - 17.7.2011)

Tony Gatlif se pokouší sdělit nesdělitelné: duši země a lidí, kteří v ní žijí. A i když je to nemožné, těžko se k tomu někdo přiblíží víc, než on. Transylvania je surreálně ponurá, plná syrových emocí, depresí i radosti ze života. Ve srovnání s Exilem, který se mi líbíl moc, je možná až příliš bezútěšná, ale to bude asi samotným prostředím. S nelogičností jednání postav bych si hlavu nelámal. Vím o planetě Transylvania moc málo na to abych si troufal podsouvat jí logiku na jakou jsem já zvyklý.