Totálně našrot (2012)

Někdy je to sranda, jak zhovadilí alkoholici nic neřešej a dělaj zhovadilosti prvního stupně. Obzvlášť obtloustlej Kristian a jeho teplej naci kámoš jsou postavičky jak z děla. No i když Juha Berg se taky lopotí ve vlastní krvi, potu a chlastu vcelku vesele. Moc se nedalo věřit tomu vztahu s Tiinou, ale nesmí se nad tím moc přemejšlet a brát to, jak to je. Kromě toho, že to je hudebně zajímavé a některejma záběrama vynikající, se to ale pak začne docela táhnout. Přeci jen - koukat na alkoholové eskapády pak už přestane být tak vtipné a už se na to prostě jen koukáte. Ale rozhodně to stojí za podívání, aspoň jednou, jedenkrát...

A kde na ten všetok chľast vlastne brali peniaze? ... nič podobné som ešte nevidela, až na niektoré trápne momenty som sa naozaj bavila, lebo netreba to brať až tak vážne. Alebo oni to vážne brali? :-D najlepšia scéna pre mňa z celého filmu bola tá, kde bol na malú chvíľu Juha Berg sťahovačom pián. Toto celé nebolo totálne našrot, ale totálne šialené.

Inteligentný človek sa občas musí opiť, aby vydržal s bláznami naokolo. Juha Berg nie je inteligentný človek. Je to nespútaný magor. A najmä alkoholik. Juha však nie je taký sympaťák ako hrdina z Barfly, situácie sú uletenejšie ako z Hangover a niekedy dosť mimo misu, film nemoralizuje závislost tak ako Flight alebo Crazy Heart, no originalita filmu sa nezaprie. Smutne zábavný film o závislosti, kde sa dá predvídať len neutíchajúca láska k alkoholu a nepredvídateľné chovanie hlavného hrdinu.

Oslava alkoholismu, coby nástroje ke šťastnému a spokojenému životu. Absolutně netuším, jestli se tímto filmem pokoušel říct básník něco víc. Nepředpokládám to. Snímek se nejspíš nesnaží říct vůbec nic. Co mě oslovilo, je bohatá škála nejrůznějších prasečinek, velmi daleko za hranicí nevkusu. Hlavní hrdinové jsou absolutně skvostně vybraní retardi, takže se může divák těšit třeba na kálení na pizzu, strčení použité záchodové štětky do krku apod. To vše zcela spontánně bez hlubšího zamyšlení. Kdo by také nějaké zamyšlení od podobných lidských trosek čekal. Absolutní zlatý hřeb celého snímku je naprosto šílená oslava Nového roku zakončená záběrem pářících se fešáků, který mě dlouho bude strašit ze spaní. Vůbec, film obsahuje pár takových momentek, díky kterým si ho budete velmi pravděpodobně pamatovat i dlouho po zhlédnutí. Bohužel, či bohudík. Záleží na úhlu pohledu. Vlastně ani nevím, jestli jsem vůbec někdy viděl takhle zvrácený snímek. Tvůrci se s tím opravdu nemazlili a mně se na Finsko naskytl zcela nový pohled. Nějaká ta větší výtka by se samozřejmě i tady našla. Spojovací vata snímku stála v mých očích opravdu za hovno a dost celkovému dojmu škodí a můj pohled na snímek je ve finále dost rozporuplný. Rozhodně však musím ocenit absolutní originalitu. Já se opravdu s ničím podobným nikdy nesetkal. Použitý humor není přesně mým šálkem kávy, ale několikrát se těm finským potvorám moji bránici rozkmitat přeci jen podařilo. Od režiséra snímku bych v budoucnu riskl klidně něco dalšího, protože má zcela osobitý rukopis, tu nejzvrácenější mysl a zřejmě nikde nekončící odvahu.

Další Pařba ve Vegas? Bohudík ne. Tady kráčí o umění žít - sice krátce, zato intenzivně... Pohled do finského předpeklí skrz občany druhé kategorie, se spoustou prima příhod, které prostě nevymyslíš... a jestli je má Lauri Maijalaty ze své hlavy, musel si je tutově nechat vytáhnout hypnózou. Příležitostný pijan jako já se tak může do Juhových stavů morální beztíže docela slušně vžít a zprostředkovaně si vychutnat tu spontánní radost ze života, tu energii, tu všeobjímající širokost srdce i všechna nevyzpytatelná probuzení, divoká dobrodružství, nepřebernou škálu emocí a každodennost svítání v docela jiné poetice, než jak jej zažíváme při cestě do rachoty. V Juhově existenci není místa pro prázdné fráze, Vánoce jsou skutečně šťastné a Nový rok zkrátka veselý a kdyby přece jen vystrčila růžky nějaká ta deprese, ještě je tady finská opilecká hymna... to na povzbuzení. Protože nemám ve své blízkosti žádného Juhu ani Kristiana, filmem jsem se v podstatě proveselila, členům rodin, kde takové štěstí nemají, však veselo nebude, ale dost možná, že nejeden borec juhovského typu začne ronit sebereflexní slzy a na okamžik vystřízliví, a možná právě v tom okamžiku dřímá šance k přelomovému rozhodnutí... I tak bych to viděla... Jinak vivat Joonas Saartamo.