To všechno z lásky... (2004)

Dokument s velkým D, kterému, kdybych mohla, dám deset hvězd z deseti, a povinně ho pustila všem mladým ženám, než se rozhodnou s někým zahnízdit. To slovo v tom dokumentu snad ani jednou nepadne, ale všechny ty ženy měly společné, že sdílely domácnost s psychopaty. Dlouho věřily, že se to s ním zlepší, ale samozřejmě s délkou trvání vztahu a věkem partnera se vše jen zhoršovalo. Odchod od něj - jediné řešení pro přežití. A neskočit hned do náruče dalšího takového. Velmi výmluvný je samotný závěr dokumentu, poznámka v titulcích.

Jak říkal na přednášce můj oblíbený psycholog Jeroným Klimeš ženy si partnera vybrat neumí. Je to jako by mířili na terč bambitkou v rozptylu 45 stupňů. Klientka přišla do jeho poradny a říkala "Pane doktore, on mě zase zmlátil". Žena byla překvapená, že si vzala krokodýla a v posteli ji pokousal. Pak jsou tedy muži typu B , kteří jsou slušní a ženu by nosily na rukou, ale žena necítí vzájemnou chemii. Když se na dokument začnete dívat z tohoto úhlu pohledu, začne vám to případat jako když se svěřují hloupé slípky z kurníku. Ve výpovědích žen se pak začne rýsovat onen známý trojúhelník závislosti. Pro tyto ženy je důležité, aby se dozvěděli, že existuje pomoc.

Ten koniec ma dostal...ostala som bez slov...je mi nesmierne ľúto žien, ktoré sa nechajú takto týrať. Kedysi som podobné ženy odsudzovala, pretože som nechápala, ako sa môže jedna normálna osoba nechať takto ponižovať a nič s tým absolútne neurobí. Teraz, čím som staršia a sledujem viac podobnú tématiku, chápem (aj keď občas veľmi ťažko ), že niektoré ženy jednoducho nevedia odísť z tohto pekelného kruhu odpúšťania a trpenia. Že jednoducho asi ani netušia, ako to má vyzerať v takej normálnej láskyplnej rodine, kde majú partneri voči sebe rešpekt a nemajú potrebu ubližovať jeden druhému. Čo k tomu viac dodať..príbeh týchto žien ( a hlavne aj koniec Evinho príbehu) by mali byť mementom pre nás ostatných, že netreba zatvárať oči pred tým, čo sa deje okolo nás, nevšímať si a ignorovať svoje okolie a tiež by sme si mali všetci vážiť sami seba, naozaj si uvedomiť, že jediný človek, s ktorým budeme navždy, som ja sám a nikto iný.

Opět dokument v rámci občanské výchovy, který mne vážně zaujal a zapůsobil na mě. Nemohl jsem od obrazu odtrhnout oči či od zvuku uši, depresivní náplň mne přitahovala a vyvolávala ve mně příslušné pocity. Jeden z nejlepších dokumentů s velmi silným tématem, které mne donutilo hluboce se zamyslet...

Velmi smutné.