To jsem já, Margaret! (2023)

Takový nenáročný rodinný film, který táhne hlavně mladá hrdinka, které se pomalu a jistě začíná bortit její svět ...myslím tím stěhování, odloučení od milované babičky, hledání nových kamarádů, poznávání dospělosti, kluci ...všechno jí to hezky pomotá hlavu, i když si říkám, že kdyby si našla jiné kamarádky, mohlo to taky dopadnout jinak ...do toho se táhne linka s náboženstvím, která mi nevadila, Amerika 70. let, ale uznávám, že mě trochu zarazil konec, kdy se Margaret vrací k víře v Boha (bez vyznání), ale nevíme, jak to vlastně dopadlo s prarodiči ...trochu škoda :) ale chápu, že tvůrci asi nechtěli velká dramata

Na jednu stranu tato podívaná sice nepředstavuje prakticky v žádném ohledu nějaký výjimečný, či jakkoliv výrazný filmový zážitek, na stranu druhou je ale prostě fakt, že jednou za čas je téměř snad až nutné si právě něco takhle pohodového dopřát, na místo všech těch drásavých dramat, akčních výplachů, či třeba hororových řezničin, a nechat se prostě unést něčím obyčejným, lidským a ve všech směrech příjemně distingovaným. A přesně takový je tento snímek, kde divák řeší maximálně akorát tak první měsíčky ústřední hrdinky a její první podprsenku, kterou vlastně ještě vůbec nepotřebuje, což nemusí minimálně pro pánské publikum znít úplně lákavě, nicméně díky věrohodnému a odlehčeně milému zpracování jsem přesvědčen, že si tu látku může užít každý, bez rozdílu pohlaví a věku. Krom onoho fajnového zpracování tu lze jistě vyzdvihnout ale i veškeré přesvědčivé postavy, stejně tak jako jejich sympatické herecké představitele, určitě se pak povedla i dobová atmosféra a v neposlední řadě i fungující lehounké emoce. Takže ano, nemá to sice téměř žádnou pořádnou zápletku, a ano, neděje se tu nic zásadního, strhující, či jakkoliv vyhroceného, i přesto ale dokáže tento film zaujmout, pobavit a vlastně i vtáhnout, a to jen skutečně díky tomu, jak příjemně prostý a pohodový je.

Příjemná věc, ale už jsem o dospívání viděl lepší kousky. To hrdinčino duchovní tápání mě vlastně moc nebavilo, stejně tak tápání její maminky, co s volným časem, a závěrečné konflikty s kamarádkou nebo s prarodiči mi taky přišly docela zazděné, stejně jako pokukování po klukovi. A i ty sedmdesátky tam mohly víc hrát.

Na to, aké témy sa tu riešia, je to milo vtipné, okúzľujúce a pripomína to coming of age filmy z 80. a 90. rokov. Je to nenáročné, zábavné, občas si spomeniete na svoj ZŠ vek. Vie to zahrať aj na kontroverzné témata, vždy aktuálne, ale z tohoto filmu by vojny nikdy neboli. Iba z tých témat. Bavilo ma to.

Srdcovka mého dětství, dívčí román„To jsem já, Margaret“se po více než 50 letech od prvního vydání dočkal filmového zpracování. Převedení knihy na filmové plátno není vždycky jednoduché, ale tentokrát se to povedlo až takovým způsobem, že jsem to sama nečekala. Režisérka/scénáristkaKelly Fremon Craigpředvedla svůj talent pro vyprávění příběhu náctiletých už ve filmuThe Edge of Seventeena zdá se, že i pro příběh jedenáctileté Margaret byla perfektní volbou. Před zhlédnutím filmu jsem si schválně román po letech připomněla a všimla jsem si, že ač nostalgie je velká a stále je to ten srdcový příběh dívky na pokraji puberty, která se potýká nejen s holčičími problémy, ale také s náboženským dilematem, tak kupodivu má knižní příběh nějaké ty „mezery“ a nedokonalosti (které jsem kdysi ve věku 11-12 let, kdy jsem román četla, ještě naplno nevnímala, ale z pohledu dospělého je vnímám). A výbornou zprávou je právě to, že film nejenom zachoval vše dobré z knihy a zůstal jejímu příběhu věrný, ale zároveň udělal velký krok navíc a napravil všechny ty neduhy knihy. Linky některých postav (Moose Freed, Laura Dankerová) jsou oproti knize mnohem lépe dotažené, postavy jsou ještě o něco lépe prokreslené, a dokonce film hezkým způsobem rozvinul i příběh matky od Margaret. Žasla jsem nad tou spoustou báječných detailů, se kterými si tvůrci dali práci navíc. Rázem jako by příběh ožil ještě v lepších barvách než samotná kniha! A s patřičnou jiskrou a tou správnou atmosférou dospívání. A to jsem ještě nezmínila, že hlavní hrdinka Margaret (se kterou jsem se v dětství sžívala nejen proto, že s ní sdílím stejné jméno) snad ani nemohla být lépe obsazena.Abby Ryder Fortsonpřesně sedí do obrazu Margaret tak, jak jsem si ji představovala, a odvedla velmi přirozený výkon. Filmu navíc sluší jeho retro feeling, přičemž je stejně jako kniha zasazený v 70. letech, a s tím koresponduje i silný hudební výběr, který diváka naladí na tu správnou notu. Vcelku tedy divácký zážitek nad očekávání, který mi skutečně udělal radost. Zdá se, že autorkaJudy Blumeudělala dobře, když roky odmítala prodat práva na zfilmování tohoto románu až do chvíle, kdy se je na stará kolena rozhodla předat právě do rukou Kelly Fremon Craig. Snad to ani nemohlo dopadnout lépe.~(4,8★)~