Tísňové volání (1985)

Po dokoukání moc nevím, co si o tom myslet. Ale jelikož už jsem od Zábranského tři filmy viděl, přijde mi, že využil objednávkový námět na oslavu 40. výročí VB a překopal si ho po svém, samozřejmě v tehdejších limitech. Protože víc než o VB jde o to ukázat pražské podsvětí, které kromě různých druhů zločinu ukazuje i velkou mezigenerační propast a časté dlouhé scény zábav a činů mladých, v dobrém i zlém slova smyslu, zabírají snad víc prostoru, než akce důstojníků VB. Tudíž mi přijde, že se zde tematicky v osekané podobě ještě vrátil k tématu negenerace, který reflektoval hlavně v absolventském filmuHorečka všedního dne. Budu se muset podívat i na jeho celovečerní debutPoslední mejdan, abych pak měl jasný přehled, protože mi film od filmu přijde, že se z negenerace stále více přikláněl k mystice a spirituálnu. Což mi teď potvrzuje iDům pro dvacoby předěl mezi oběma tématy.Tísňové volánípak mimo určitou syrovost v sobě má dost náboženských symbolů, důrazy na vysoké stíny svatých soch v centru Prahy a tenhle prvek navíc má zásadní postavení v závěrečné scéně. Přitom aby to moc nevyjelo ze zakázky režimu, hraje si Zábranský se záznamem šichty VB tak, že v ní hodně načrtne, to pak odvypráví ve spoustě oddělených částech, činnosti mladých nechá ukázat dlouho, ale vždy je nějak kriticky odsoudí, a přitom VB působí někdy až nemotorně v chytání těch, kteří dělají problémy. Výsledek je strašně roztříštěný, sotva nějak celistvě uchopitelný, jak každou chvíli je o něčem jiném, ale dohromady tvoří pestrou mozaiku české podoby policejního filmu, který je na povrch divnou žánrovkou a pod ní výpovědí zobrazující normálně nezobrazitelné s co nejmožnějším odstupem bez předem určeného okamžitého pohledu. Přitom ale nedělá nic, co by mohl režim vyhodnotit zákeřně, protože je to chvílemi takový (záměrně) neukočírovaný zmatek, že se do toho pak dá se zájmem naskakovat jen chvílemi, ale asi nikdy ne celistvě pohlceně. Zvláštní film, v něčem opravdu působící neschopně až směšně (telefonát zfetované dívky je top), ale přijde mi, že za tím byl záměr, jelikož jsem ho pozoroval docela často... Budu své prvotní teorii zatím věřit, dám čistě tři hvězdy a časem uvidím, jestli mi to něco nebo někdo rozmluví. 3*

"S tímhle nemám nic společnýho, já jsem přišel krást jenom trubky vod lešení!"Motorizovaná hliadka Verejnej bezpečnosti v zložení krásami Prahy sa dojímajúci Vinklář, ironický Štěpnička a mladé ucho Černý jazdí počas letnej noci v žltobielom žiguláku po staromestských pražských uliciach a udržuje zločin v prijateľných medziach. Dobový nočný život je hodne divoký, nechýbajú opilci, zlodeji, prostitútky, vandali, narkomani a tanečníci. Okrem radu jednorazových riešených incidentov sledujeme aj vypečenú dvojku vrahov a násilníkov zameraných na dobrodružstva chtivé mladé ženy."To jsou digitálky, viď? Ty dneska nosí každej blbec..."Hlavnú hodnotu filmu by som videl v zachytení aktuálneho stavu mesta s všadeprítomným lešením, opadanou omietkou a smetiakmi, naproti tomu pokusy o zobrazenie mládežnických subkultúr pôsobia dosť smiešne."On ti taky nosí takovou koženou bundu. On snad není normální!"Vinklářov nezvedený synátor Dlouhý si češe podivne nagelované vlasy do čela a s kamarátmi v kapele hrá retro rokenrol 50. rokov, šortkové gej komando prepadáva dôchodcov v telefónnych búdkach a vrcholom je vtedy obľúbený koncert na lodi, kde sa na parkete najprv zvíjajú brejkdenseri, následne diskdžokej diskotékovým spôsobom uvedie metalovú kapelu na ktorú pogujú pankáči."Teda, když mu padali ty kompoty za krk, tak to muselo bejt utrpení!"Dobre zahrané, trochu čudne natočené, smiešne to pôsobilo asi už v dobe vzniku, no napriek všetkým nedostatkom je tento film môj veľký guilty plezír a udeľujem mu štyri pripálené špekáčky, ktorými sa pri stánku s nočným predajom svorne bok po boku kŕmia členovia filharmónie vo fraku aj strapaté mladistvé živly v otrhaných tričkách.

Tísňové volání byla možná tak trochu úlitba bohům, protože Otto Zelenka měl předtím i potom na kontě mnohem lepší a dnes již i legendární kousky. Tísňové volání je přitom takovou paletou toho, co se všechno může hlídkovému vozu ve službě přihodit. Jediným spojovacím prvkem jsou jedna tři příslušníci a také případ bytových zlodějů, který se zprvu poručíka Kabáta dotkne víc než by čekal.

Typicky normalizační kousek, který kouzlem nechtěného vyznívá svou celkovou atmosférou značně depresivně. Krásy Prahy jsou utopeny nejen v normalizační šedi, ale i v neumětelském scénáři a neumětelské režii. Film tak působí přesně opačně, než jak to tvůrci zamýšleli. Z oslavy záslužné práce příslušníků VB, kteří se brodí pražským nočním semeništěm zla, se tak "povedlo" jen vypustit do kin noční můru každého i tehdejšího alespoň trochu normálního diváka. Dnes film může sloužit snad jen jako dokumentace normalizačního úpadku nejen tehdejší filmové tvorby, ale i celého tehdejšího systému, který se zakrátko zákonitě zhroutil, i když tenkrát si to ještě nikdo neuměl představit.

Jako jo, není to buhví co a samotný zásahy jsou fakt směšný, ale zase to je hezkej vhled do práce hlídkový. Chápu, že pro někoho je to nudný, ale taková je holt policejní realita. Mně se na tom líbí, že se tam nesoudruhuje a taky trošku ten generační spor. Věřím, že takhle se museli na konci osmdesátek všichni otcové, když jim doma vyrůstala nová generace v úplně jinejch podmínkách s úplně jiným náhledem na svět. Zase tak hrozný to nebylo a tak trošku nadsadím.