The Unlikely Pilgrimage of Harold Fry (2023)

„Odcházím.“ - „Budeš pryč dlouho?“ - „Jdu jen k poštovní schránce.“Anebo možná trochu dál…Tahle nepravděpodobná pouť dostává svému názvu. Pokud jste naladěni na cyničtější notu a říkáte si, proč si Harold prostě nevzal autobus (ehm), tak se filmu raději obloukem vyhněte. Pokud ovšem přistoupíte na Haroldův nápad, plus zároveň jste ochotni se povznést nad řadu detailů (zdravotní stav chodidel hlavního hrdiny, neřešení finanční stránky věci, drtivě převažující dobrá srdce kolemjdoucích, mediální humbuk atd.), dostanete velmi dojemnou a lidskou podívanou (snad ani není potřeba dodávat, že i skvěle zahranou, ostatně volba Jima Broadbenta byla trefou do černého). Harold si během poutě uvědomí spoustu věcí, některé bolístky a situace si prožije znovu, zároveň divák pochopí jeho životní příběh. Já se na emoce snímku dokázal patřičně naladit a nad výše vyjmenované detaily se mi podařilo povznést, takže hodnotím slabšími 4*.„Queenie teď právě spí. Mám jí něco vzkázat?“ - „Řekněte jí, že Harold Fry…je už na cestě.“

Dedko sa poprechádzal. Dojemne. Príbeh o ceste s batožinou, ale bez kufra v ruke. O otázke vypustenia emócií, ktorý anglický chlad tak skrýva. 500 kilákov pešo, to si zaslúži oslavný dav vzhľadom na katarziu, ale celkovo aj tak na konci napadne hriešna otázka: a to je všetko?

Malý film o velké cestě s bolestivými vzpomínkami, monotóní současností a vagónem výčitek za zády. Skvělí herci, citlivá režie, krásně nasnímaná britská příroda a hudba dle mého gusta. Nemůžu říct, že by to bylo dokonalé, řadu míst bych si dokázal představit lépe dotažených, ale ve finále vlastně nechci a nepotřebuji konkrétního vytknout zhola nic. Ten příběh a pointa jsou silné samy o sobě, to další je jen koření.(06.02.2025)

Asi opravdu film hlavně pro milovníky chůze. Mě to příliš neoslovilo, jelikož těch chodících scén, kdy se toho příliš nedělo, bylo docela dost. Všichni lidi se chovali až zvláštně pohostinně / přívětivě a taková vykradená scéna z Forresta Gumpa, kdy se o Haroldovi informovalo v TV a přidávali se k němu další lidi, byla dost patetická. Byl bych asi mnohem víc zaujatej, kdyby se celá podivaná vzala na vážno. Prostě by šlo čistě o to, že chlápek na sklonku života jde udělat jedinou zásadní správnou věc v životě a zároveň bojuje se svýma vnitřníma démonama (ztráta syna). Dvě silnější hvězda za pár dramatickejch scén a výpravu do různejch zákoutí Anglie.(14.07.2024)

Chůze je jednou z mých absolutních psychoterapií. Neuvěříte co všechno s vaší hlavou udělá.. jak já tomu říkám... dvacetikilometrová procházka bez zastávky, běžně si to dávám za 4 hodinky. Palivo? Kochání se! A tento film jistě natočil stejný milovník chůze, jako jsem já. Ty chvíle, kdy už jste zase několik hodin jenom ve své vlastní hlavě, vedete monology delší, než míval Fidel Castro, zatímco pod opaskem automaticky kmitají nohy aniž to vnímáte, někdy si vás vaše hlava doslova namaže na chleba, stejně jako si párkrát slušně pohrála s panem Haroldem. Někdy se naopak přistihnete, že už hodinu jste dokonale šťastní.. Zde ve filmu navíc s vyšším posláním. U tohoto filmu hodně záleží, co kdo má jak a proč v životě za sebou, pro spoustu lidí to bude obyčejný film, někoho to zasáhne jako mě. Čím déle se od filmu nacházím, tím více na něj myslím..(13.02.2024)