The Song of Lunch (2010)

Jednoducho jeden malý klenot. Zvláštne natočený príbeh, adaptácia básne, ktorú počuť v monológu od úžasného Alana Rickmana, ktorý spolu s Emmou hrajú vynikajúci duet. Miestami trochu úsmevné, ale viac menej tragické zobrazenie jedného vzťahu, kedy sa bývalý manželia stretnú po rokoch. Úchvatný hlas Alana Rickmana nás sprevádza po celú dobu a kamera je v tomto malodramate tiež podarená.

Alan Rickman a jeho nezaměnitelné hlasové charisma, půvabná Emma Thompsonová, jejíž oči promlouvají, o setkání dvou dříve si blízkých lidí po patnácti letech, na oblíbeném místě, v oblíbené restauraci.. Běh času zastavit nelze a zdá se, že nic už není tak jako dřív... Bylo mi potěšením sledovat herecký koncert britských hvězd, krása..

U toho se přímo rozplýváte (jestli ne, tak já rozhodně ano). Podle mého názoru naprosto bravurně zpracované dílo s výborným Alanem Rickmanem, který by dokázal poutavě "přednést" i telefonní seznam, a také se skvělou Emmou Thompson, která to všechno velice dobře dokresluje. O dvou ztracených milencích a jejich opětovném setkání. Prostředí a jednotlivé části s klíčovými pohyby tam výborně sednou. Hlasem Rickmana by se dalo prostě léčit. To je filmově zpracovaná báseň Christophera Reida.

I přes obrovský talent dvou hereckých legend, které jsou na sebe zvyklé, film pouze dobře dokresluje atmosféru. Nicméně tady by asi opravdu stačil text či rozhlasová forma. V básni nevadí, že jeden je lůzr a druhý "winner", v básni nejde o zápletku.Film je něco jiného. Zde najednou hrdinův charakter vadí. Díváme se na toho smutného, nesympatického bručouna, jak se vzteká a kazí, co se jen zkazit dá. A nabízí se otázka: proč vlastně soucítit s jeho bolestí? A o kolik dramatičtějí by bylo, kdyby se setkali dva rovnocenní partneři. Pak by souboj slov a náznaků měl smysl. K čemu tu ale jsou ty slovní bitvy, když vítěz je už po prvních minutách znám?

Báseň´, která popisuje banální setkání bývalých milenců, si pohrává s obrazy, naznačenými mnohovýznamy a pomalinku vykresluje síť vedlejších motivů, zasutých vzpomínek a hlavně charakterů obou hrdinů, takže se místo jednoho nepříliš povedeného oběda ukáže divákovi celý jejich vztah i jeho nevyhnutelný konec. KOUSEK DĚJE Muž, který žije v nereálné minulosti a žena, která ji bere jen jako vzpomínku, protože ona už je dávno dál, spolu můžou mít společný právě jen ten oběd a i jeho průběh ukáže, jak jsou si vzdálení. Báseň je krutá, hlavně pro mužského představitele, protože závěrečné verše věštecky ukážou jeho budoucnost: samota, smutek a zapomnění. /1. 12. 14./