Hra (2014)

Zas jako nějakou tragédii bych to neviděl. Ba naopak. Bavila mě celková vizuální stránka, kdy to skutečně působilo jako sedmdesátky. Casting byl, aspoň pro mě, parádní. Na některé postavy jsem si musel zvykat déle, některým jsem přišel na chuť hned. Skvělý hudební doprovod. Děj OK, zpočátku čitelný, ke konci možná až přehnaně a směšně komplikovaný. Druhý díl mi přišel jako hodně slabý (úplně jiná liga, než zbytek seriálu), ale celkově spokojenost.

Klamavá reklama je trestná, ale vypadá to, že přirovnání ke špičkovému špionážnímu snímku Jeden musí z kola ven tvůrcům u fanoušků žánru prochází. Možná je to dané tím, že jej hodnotila hrstka uživatelů. Ve srovnání s Alfredsonovým kouskem totiž seriál vychází jako laciná napodobenina luxusních kabelek na vietnamském tržišti. V mých očích nefunguje prakticky nic castingem počínaje, protože Laurenci Kinlanovi bych věřil spíš snobského britského dandyho než elitního špióna, přes šílenou překombinovanost až po absurdně přepálený závěr, který by se hodil spíš do nějakého komiksu plného spikleneckých teorií. Dalo by se napsat, že Hra se s vážnou tváří snaží o totéž, oč se snažil akční pulpový Salt. Jenže ten se pohybuje přece jen v žánru, kde lacinost scénáře tolik nebolí. I v rámci zábavné fikce je zapotřebí dbát na to, aby celek působil v duchu toho, oč se snaží, uvěřitelně, a v tom Hra fatálně selhává. Těch zásadních zvratů je tolik, že to působí až jako nechtěná parodie. Nepoměrně líp se povedlo vytvořit zábavnou špionážní hříčku tvůrcům seriálu Takoví normální Američané. Ani ten není z reálného života, ale působí důvěryhodněji a má uvěřitelnější charaktery. Celkový dojem: 25 %.

Rozpaky a zklamání. Ze začátku to všechno vypadalo dobře - kvalitní herci, retro atmosféra začátku 70. let, oldschoolová špionská zápletka s mrtvými schránkami a spícími agenty... a pak se to pokazilo. Příběh začal množstvím zvratů, vražd a nepravděpodobných situací (elitního dvojitého agenta ve vedení MI5 řídí démonický ruský zabiják, který pobíhá po Londýně, ukazuje se agentům druhé strany a po libosti střílí nebo podřezává koho ho napadne) připomínat spíš nějakou epizodu Profesionálů, než poctivý špionážní film ve stylu mnohokrát vzpomínaného Jeden musí z kola ven. Škoda.

Naprostá paráda. Špionážní seriály/filmy z prostředí studené války mám ráda, neustálé napětí také a ty zvraty... Nádhera. Celých 6 hodin jsem zhltala a nestačila se divit tomu, co se mi odehrává před očima. Prostředí dokonalé, tady asi rovněž nemám, co bych vytknula, herecky velice slušné. Potěšilo mě obsazení Jonathana Arise, který společně s Shaunem Dooleym a Paulem Ritterem obstarával určité odlehčení situací (ano, je to drama, ale několika pobaveným uchechtnutím jsem se díky nim neubránila). Prostě pokud hledáte kratší seriál/delší film, jenž vás vtáhne do děje a nenechá vás ani na chvíli klidnými, pak sáhnout po The Game není vůbec špatný nápad.

Dějově jsem měla pocit, že co deset minut na mě vyskočí nějaký nový překvapivý zvrat, až se v tom ke konci člověk skoro přestává orientovat. Respektive chápe co se děje teď , ale jak k tomu vedlo všechno to předchozí, to už je zamotané. I přesto, na samotné provedení je radost pohledět. Po vizuální a herecké stránce se to BBC povedlo. Překvapivě se mi zdálo, že to není Brian Cox, kdo herecky vyčnívá nad ostatními, ale Victoria Hamilton, v závěsu s Paulem Ritterem, který se do té vážné atmosféry vůbec nehodil, ale byli jste rádi, že tam je (kdo by si neoblíbil tak nešikovného Casanovu)