The Poker House (2008)

Poker House nemá kromě výkonu mladičké Jennifer Lawrence vůbec co nabídnout. Příběh je dojemný, ale scénář je strašně špatně odvedený a film působí tak, že ani sama autorka nevěděla, co jím chce vlastně sdělit a jaká je hlavní myšlenka, kromě toho, že je podle skutečné události. Navíc lepších filmů na podobné téma dětí ve špatném prostředí jsou tucty. Dvě hvězdičky za Jennifer a to je tak všechno.

-"Baby, those TV people ain't real." Kromě toho, že to je strašně strašné (mluvím srdcem), tak nevím, co to je (mluvím hlavou).
Protože díky stylu zobrazení a tónu voiceoveru v některých pasážích to vypadá, že film události takřka glorifikuje.
Z čehož je mi špatně. Ale po zralé úvaze to je nejspíš způsobené "jenom" režisérskou (autorskou) neumělostí udržet konzistentní odstup a poukázat na odlišnost mezi subjektivní filmovou náladou vypravěčky (Agnes) a osobním autorským komentářem autorky (režisérky). Taky se mi dělo to, že jsem vnímala jednotlivé obrazy zvlášť, ale dělalo mi velký problém si je dát do souvislostí, pochopit kontinuitu a uvědomit si, že to byl jeden den/příběh.
Chtěla jsem vidět film o sestrách, ale byla jsem zklamaná z toho, jak málo byly v obraze spolu. I tak mě dělá šťastnou
vidět Jennifer Lawrence v mateřské roli. Četla jsem, že v současné době sama píše další film o sestrách (s Amy Schumer), tak jsem na to zvědavá. - Dodatek, snad kromě písničky z auta mi přišla veškerá hudba velmi nevhodně zvolená.
-"What was the name of the red book?"

Exemplární příklad toho, jak lze prakticky za nic, natočit něco. Jennifer Lawrence je stabilním a nosným pilířem každého svého filmu. Její symbiózní spolupráce s nezávislým filmem pokračuje, a opět znamenitě. Není dílem náhody, že její filmové postavy často spojuje několik společných znaků, tj. bolestivá minulost, silná a nezávislá hrdinka je odkázána sama na sebe, často konfrontována s nepřízní osudu, resp. je nucena přijmout nevyhnutelnou bezvýchodnost situace, jako definující konstantu svého života, bez jakékoliv možnosti změnit věci k lepšímu.
To je případWinter´s Bone, částečně dramatLike Crazy a The Beavera právě filmu Poker House. V posledním jmenovaném případě Jennifer kraluje nevídaným způsobem. Její postava, na první pohled emocionálně netečná, z vnějšku svůdně zádumčivá, se během jednoho jediného dne mění před očima ve starostlivou a inspirující osobu se smyslem pro zodpovědnost. V samotném závěru, když jsem v jejích očích viděl poníženou, nikoliv však zlomenou oběť, snažící se uniknout, navzdory tomu, že cesta ven neexistuje, jsem měl slzy v očích a hluboký respekt nad hloubkou, silou a emocionálním rozsahem jejího hereckého projevu. Neočekával bych nic menšího od nejtalentovanější mladé herečky v Americe, jak ji pregnantně a zcela po zásluze, nazval prestižní zámořský magazín Rolling Stones. Poker House rozhodně stojí za vidění, nejen kvůli Jennifer Lawrence, i když je to právě ona, kdo dělá z tohoto filmu nevšední zážitek.

Scenár na hovno, prevedenie na dve hovná! V tomto filme ma okrem hereckého prejavu Džej Lawrence sralo takmer všetko a všetci! Malú otravnú Cammei by som najradšej do riti nakopal, na ožratú hubu Salámy Blééé sa nedalo ani len pozrieť, pedofilného negra v klobúku a jeho vášnivé bozky som nemohol vystáť od prvej chvíle a asi najviac ma srala tá párty plná drôg a kuriev, ktorej som sa nemohol zúčastniť! Veľmi plytko odfláknutý film! Pani režisérka nedokázala ani do basketbalovej hry vniesť trochu napätia a teda i ja sa revanžujem rovnako...

Příběh Poker Housu je krutý a těžký, ale jeho nešťastné zpracování ho nedokáže dobře podat. Nebýt výborného hereckého výkonu Jennifer Lawrence a pozitivního zpívaného závěru, byl by pro mě celý film nekoukatelný. Takhle je to alespoň slabý průměr.