The Mandela Effect (2019)

Film typužijeme v matrixu:The Movie, s naprosto otřesným využitím, ale to by nebyl největší háček celé udice, ale už samotný fenomén Mandela Afektu je největší fantasmagorický žvást, kde si určité vzpomínky v dětství pamatujeme dost zkresleně, potom máme dojem, že to tak muselo bejt, nebo-lidežoví, ale to ve své míře taky vůbec nedává smysl, protože mozek se soustředí jen na svůj bod zornice, ale to ostatní kolem neukládáme do mozkové kůry, ale někde do podvědomí, kde se vzpomínka ukládá jak do iCloudu, proto když zažijeme ten moment, přijde nám že už jsme ho jednou prožili, nebo kurva, možná žijeme v simulaci, ale ne do píči, jen jsme si ho vytěsnili. Nebudeme si teď všichni na sebe balit čepici z alobalu,oké..?

Zasloužilo by si to kvalitnější zpracování, každopádně pro vysvětlení Mandelova efektu člověku, který o tom dosud neslyšel, je to dobrý snímek na seznámení s naší realitou a teorií paralelních světů a simulace.Teď však přichází ta zásadní otázka:Pamatujete si Pikachu s černožlutým ocáskem, anebo žlutým? A co ten panáček z Monopolů - měl monokl nebo ne? Kit-Kat nebo KitKat?

Na tenle film sem se chystal dost dlouho a nebyl jsem schopnej se k němu dokopat. Jsem ale rád, že jsem se na něj podíval, protože nápad to byl skvělej a samotný zpracování kdy film má 80 minut, ale připadalo mi to jako 2 hodiny se k filmu prostě hodilo. Ano možná myšlenkový pochody hlavní postavy trošku drhly (je asi divný přejít z: jsem smutnej, protože mi umřela dcera na tenhle svět je simulace), ale to se dá přežít. Taky uznávám, že film ke konci dost ztrácel, ale vše to spravilo samotný finále. Herecký výkony byly... dobrý (nic převratnýho, ale rozhodně nijak nekazily zážitek z filmu). Film měl svý dost napínavý momenty (který fungovali na jedničku) a rozhodně jim k tomu dopomáhal soundtrack, kterej mi až děsivě moc připomínal herní počin the Spectrum Retreat, což beru jako pozitivum, protože ten soundtrack je úžasnej. Chápu recenze ostatních, ale za mě to je skvělej film... 8/10

Obsahuje spoilery!Neotřelé minimalistické sci-fíčko natočené podle extrémně zajímavých filozoficko-vědecko-existencionálních teorií, které neznalého diváka může lehce přiučit či případně rovnou navést na zajímavé zdroje. The Mandela Effect má skvělý sound design. Hudební podkres a ambientní zvuky ve mně vyvolávaly nejistotu a posléze i paranoidní strach a úzkost. Tudíž zásadně nesouhlasím s tvrzením, že je film bez atmosféry. Problém vidím spíše v přílišném zjednodušování. Je totiž těžko uvěřitelně, že by realitu nebo resp. simulaci naší reality dokázal shodit obyčejný herní programátor, jakkoli složitý kód dokáže napsat (obzvlášť v tak krátkém časovém úseku). Finální pointa je trochu očekávaná, ale docela úderná a jestli bude pro diváka dostačující závisí i na jeho pozornosti. Objektivně bych to viděl spíše na poctivé trojhvězdí, film sám o sobě zase až tak objevný není, ale za to téma prostě nemůžu jinak.

Malá matrixovina s Mandelovým efektom, ktorý má tendenciu uspať aj nočnú sovu, ale nastoľuje zásadnú otázku: Sme všetci úplne mimo, alebo je to celé len simulácia od nejakého vesmírneho IT-čkára, ktorý si zabudol spraviť posledný update?