The Last Warning (1929)

Mysteriózny triler by sme z dnešného pohľadu okategorizovali skôr ako také temnejšie krimi. Maskovaný vrah skrývajúci sa v útrobách divadla síce vyčarí skôr úsmev na tvári, ale v dobe vzniku to mohla byť celkom zaujímavá atmoška. Škoda, že to dobré z atmosféry je často kúskované humorne ladenými scénami s asi 5 komickými postavami, čo je proste veľa. Divák má samozrejme vypátrať, kto je vrahom, keďže ale ide o jednu z komických postáv, ktorá ešte dostáva málo priestoru, je to takmer nemožné a len minimálne dovysvetľujúce. Čiže je to presne rovnaké, ako v novodobých (zvukových) kriminálkach. Druhý úsmev sa mi vyčarila scéna, keď polapili vraha, z ktorého sa znenazdajky stal pupkáč. Hlavne, že predtým liezol po celom divadle ako štíhly. Pochváliť musím ale pre nemý film dynamickú kameru, relatívne svižné tempo, ale aj ďalšie filmárske prvky, ktoré sú známe skôr z neskoršej kinematografie.

kdybych jen četl synopsi, popřípadě nějaký abstrakt z libreta, jak se tehdy občas přezdívalo scénářům, mohl bych býval dospět k podobným soudům jako někteří zdejší kolegové komentující  – že tu mám co dělat s relativně utahaným a "upovídaným" (mimochodem, mohu nabídnout doporučení několika francouzských filmů z desátých let, od jejichž zhlédnutí budete odcházet s pocitem, že jste právě přečetli epistolární román) rozvíjením v základu nezajímavého krimi námětu situovaného do kulis strašidelného divadla s tím, že ona lokalizace je na celé věci to jediné zajímavé. ale ouha, já nic nečetl a místo toho viděl film a on byl vynikající. tedy coby film. ostatně od úplného začátku, ještě před samotným prologem s vraždou, co odstartuje vyprávění samotné, nám víceexpoziční montáž neonů nočního Broadwaye jasně deklaruje, že se můžeme těšit na film, který zapojuje a ve svém stylu naplno a velkoryse uplatňuje výdobytky avantgardistů minulých dekád, nejen expresionistů. a na to je radost se dívat. ty úhly. to svícení. ta kamera – úplný masterclass ve vnitrozáběrové montáži! ty naddimenzované kulisy a pečlivě aranžovaná mizanscéna. a po restaurování filmu i velmi kreativní mezititulky pozvedají celý film ještě o úroveň výš. co záleží na chabém námětu a prvních několika jednáních ve scénáři vpravdě obtěžkaných přemírou expozice, když celá zápletka slouží jen coby záminka, proč zavléci diváka do chřtánu strašidelných kulis a nechat jej hodinu bloudit zchátralými tmavými chodbami vedle podobně ustrašených aktérů filmu samotného, chodbami, kde možná straší duch zavražděného a možná v nich jen číhá bezskrupulózní vrah z masa a kostí. Poslední varování je mistrně vystavěný strašidelný hrad z pouti. nesejde na důvodech, proč se do něj vydáte. hlavní tu je se bavit atmosférou napětí a odevšad neustále hrozícího nebezpečí. stejně jako postavy filmu jsme i my, diváci, vedeni domýšlet si, že Woodwardovo divadlo je prokleté místo, že ať v něm působí síly pozemské či nadpozemské, jde o lokalizaci jakéhosi všudypřítomného zla. vstupte a nechte jej na sebe hodinu působit. stačí trocha smyslu pro krásu filmové řeči, víc netřeba, a atmosféru pocítíte hutnou a s každou scénou intenzívnější.(17.11.2025)

Vynikajúca práca kameramana a skvelá výprava ( aj keď je to väčšinou recyklácia pozostalých kulís z hitu FANTÓM OPERY 1925 ), plus Paul Leni to má kompozične v malíčku a jeho remeslo je dokonalé. Čo dokonalé ale vôbec nieje, je scenár, podobne ako Leniho opus magnum THE CAT AND THE CANARY 1927, snažia sa tu scenáristi miešať humor s napätím, lenže v tomto prípade to nevychádza, koktejl nieje tak skvelo zamiešaný, ako minule. Režisér a ostatný tvorcovia, ale odviedli skvelé remeslo.(13.04.2020)

První film Paula Leniho, u kterého jsem byl maličko zklamaný (po Muži, který se směje nebo Kabinetu voskových figurín ani není divu), protože je to dlouhé, rozvleklé a neskutečně upovídané (divné, když jde o němý film? Ani zdaleka. Bohužel), a proto postrádá sevřenější atmosféru (jako třeba u jiného Leniho spektáklu The Cat and Canary. A už dost závorek, slibuju). Což je škoda, protože zejména druhá polovina filmu po jednotlivých scénách funguje výborně, scény s mrtvolami, respektive jejich figurínami, fungují skvěle, tak jako spousta dalších, ale je mezi nimi spousta vody, pro kterou to dohromady nefunguje. A to ještě vodu ředí neskutečně množství mezititulků.(24.02.2014)

Herec John Woodford umírá při představení přímo na jevišti. Krátce na to se rozjede vyšetřování, během, kterého zmizí mrtvola ze šatny. Případ zůstává neobjasněn a divadlo je uzavřeno. Po několika letech se znovu otevírá. Nový producent, Woodfordův přítel, chce nechat uvést znovu hru, během které herec zemřel, a to i s původním obsazením. Doufá, že se mu díky tomu povede smrt svého kamaráda objasnit. Už během zkoušek se začínají dít podivné věci a vypadá to, že v divadle straší. Tyto nadpřirozené jevy jsou ještě završeny vkazy od mrtvého, který varuje proti znovuotevření divadla a znovuuvedení hry, která ho stála život. __ Jedná se o poměrně originální hororové krimi, které je velmi zvláštně a zajímavě natočené. Zaprvé je to celé obarvené nezvykle na oranžovo, dále se tu objevují různé zajímavé záběry kamery, obrazové montáže, pohyblivé, přibližující se a oddalující mezititulky atd. Jediné, co bych možná vytknul, že na to, že to byl němý film, tak to bylo příliš "ukecané" :-)(18.08.2011)