The Cube (1969)

Stejně jako uživatel ybuko bych se nedivil, kdyby tenhle ani ne hodinový televizní experiment byl inspirací pro NatalihoKostku, jelikož oba filmy mají vysoce proměnlivý prostor, který přináší neustálá překvapení (samozřejmě podle žánru) a na kterém celý film vyloženě stojí.The Cubeale vzniklo dávno před tím, nejspíš se po premiéře a repríze už moc nevysílalo, takže těžko říct, jestli se k tomu Natali vůbec kdy mohl dostat. Aspoň podle IMDB byl tenhle film ještě na začátku nultých let skoro urban legend. A on pro to je jak stvořený - celé je to o muži, který se probere v bílé krychlové místnosti, ze které nemůže ven, ale zároveň spousta různých lidí může za ním dovnitř a zase pryč. Narativně se to víc neposune, spíše se čas od času ohýbají jak pravidla fikčního světa, tak i rovina stále přímo přiznanější fikčnosti. Dá se to brát jako černohumorný, až cynický portrét buďto nemožnosti opustit žití ve vlastní bublině, nebo nemožnosti zjistit, kým tam hluboko uvnitř skutečně každý z nás je. Dá se to brát jako temná mysteriózní sci-fi, kde celá naše realita stojí na pár lidech, kteří dokáží myslí ovlivňovat veškerá fyzická i matematická pravidla a takhle libovolně měnit minulost, současnost i budoucnost lidských životů. Dá se to brát jako podobenství o nemožnosti dostatečně plné kontroly nad vlastním životem. Dá se to brát jako čistě surreální hříčka, která stojí jen na "prosté" fascinaci nahodile groteskní obměnou všeho viditelného. Dá se to brát jako reflexe média televizního filmu, jehož estetiku to neustále porušuje a zároveň ukazuje její televizní podstatu. Právě poslední interpretace mi z toho vyplynula nejvíce, jelikož v tomhle miThe Cubepřišlo nejsilnější. Nejde jen o uvědomění si protagonisty, že je "uvězněn" v televizním filmu, ale taky o hru s faktem, že v televizi jde film libovolně zapnout, vypnout nebo z něj přepnout na jiný kanál. Takhle funguje i samotný film, který je pásmem scének se stejným rámujícím základním příběhem, jež má svůj začátek i konec, ale jeho úvod se z něj dá vyvodit okamžitě či po chvíli sledování kdykoli během stopáže a konec samozřejmě přijde až když je minimální šance, že by do sledování chtěl naskočit někdo nový. Vše mezi tím jsou scénky, jejichž význam je důležitý v každé z nich a zároveň ani v jedné, jelikož by se všechny daly označit jako "zbytečné". Je tak teoreticky jedno, odkud byste se, při sledování na televizi, doThe Cubedostali, jelikož to nabízí rovnou možnost diváckého pochopení ve skoro všech chvílích. Zapadnou do toho i postupné snahy protagonisty prostor opustit, jelikož scény o nemožnosti odejít se dávkují postupně. Divácký čas sledování je nesmírně flexibilní, svým způsobem dost líný a jemu naprosto vstřícný, zatímco protagonista zažívá naprosté peklo a vše prožité v něm stále více rezonuje, byť to divácký zážitek i sympatie k němu nemění. Henson tak kdysi dávno vytvořil obsahově i formálně hutný experiment, který je svým způsobem nadčasový a hlavně i dnes dostatečně pozoruhodný a objevný. Zároveň mě bavil, těšil jsem se, s čím na mě ještě přijde, jen mě trochu mrzí, že nemá moc kam dál jít a časem se jeho pointa může zdát očividnou, ale zase na druhou stranu si moc nedokážu představit, že by ji šlo v jiné podobě výrazněji lépe předvést. 4*

Jim Henson nepracoval jenom s loutkami, cehoz je dukazem tenhle televizni film (ktereho je krome rezie i z poloviny autorem), ktery vznikl v ramci serie "NBC Experiment in Television". Muz je uzavren v kostce, ctvercove mistnosti bez viditelnych dveri a oken, ze ktere nemuze ven. Zvenci ho ovsem v jednom kuse pod ruznymi podivnymi zaminkami navstevuji ruzne zvlastni osoby, ktere narozdil od nej mohou prichazet a odchazet jak se jim zlibi, pricemz kazda navsteva vyusti v nejakou absurdni situaci, diky ktere se muzova realita cim dal tim vic rozpada. Film zacina vic a vic pripominat absurdni sen. Dadaisticke, surrealisticke, kafkovske. Film Kostka (http://www.csfd.cz/film/33285-kostka-cube/) se zrejme inspiroval.http://video.google.com/videoplay?docid=-2130748754301931035&hl=en#docid=-6203080879952576646