That's What I Am (2011)

Film režiséraMichaela Pavonehoz roku 2011 je jedným z radu mnohých snímok o náročnosti dospievania so všetkými patáliami, ktoré so sebou toto obdobie ľudského života prináša. Dielo, príbehovo zasadené do Kalifornie šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia, do časov veľkých spoločensko-politických zmien, sleduje krátky časový úsek na jednej z tamojších stredných škôl. Prostredníctvom príbehu sa film venuje hneď niekoľkým témam, akými sú napríklad predsudky, klebety, rovnosť, spravodlivosť, tolerancia, ale tiež láska. Snímka režiséra Pavoneho k týmto témam pristupuje pomerne jednoducho, ale zároveň veľmi vnímavo a citlivo, poukazujúc na to, že veci na svete nie sú ani zďaleka len čiernobiele, pričom odlišnosti sú tým, čo robí každého človeka jedinečným. Áno, svojím prístupom a odkazom môže film pôsobiť ako dielo so stereotypným námetom, ale v praxi funguje veľmi dobre. Nielenže nesie pomerne silný odkaz, ale zároveň dokáže adekvátne pracovať s dramaticko-komediálnym mixom žánrov. Vážne témy dielo funkčne prepája s humorom, ktorý dokáže diváka pobaviť. Pozitívom filmu sú takisto postavy, respektíve herecké obsadenie. To stojí predovšetkým na detských (tínedžerských) protagonistoch (vystupovaním neraz pripomínajúcich postavy zo seriáluFreaks and Geeks), ktorým dobre sekunduje napríklad ostrieľanýEd Harrisv role obľúbeného učiteľa pána Simona. Zaujme tiež menšia záporná rola wrestleraRandyho Ortona.That's What I Amje príbehovo jednoduchým, ale fungujúcim filmom o dospievaní zo stredoškolského prostredia. Popri obstojnej realizácii, dobrom hereckom obsadení a atraktívnom dobovom zasadení, vyniká dielo Michaela Pavoneho aj svojou hlavnou myšlienkou o tolerancii a rovnosti. Pravda, možno pôsobí ako mierne sladké klišé, ale to nič nemení na sile jej odkazu.

Mám ráda Eda Harrise, na tom by snad nebylo nic tak extrémně špatného. Ale bohužel se díky němu občas nechám zlákat na sledování filmu, o který bych jinak okem nezavadila. Na pořádnou dávku patosu jsem u amerických filmů zvyklá. ale co je moc, to je moc. A k tomu ještě stále a donekonečna v různých variantách omílané řeči o tom pravém americkém snu, za kterým člověk musí jít a tím se splní. Inu Amerika je skutečně země netušených možností.

Po zhlédnutí filmu bych se vyjádřila stejně jako maminka Andyho, když řekla:"Mám pocit, že jediné věci co se kdy změnily jsou šaty a hudba".Pomalu, ale jistě jsem se stala taky třináctiletou a prožívala jsem s nimi jejich úsměvné, ale i smutné chvilky. Kouzelné chvilky s Andym a Mary Clear se střídaly s vážným obviněním, které se pomalu začalo vinout kolem tak oblíbeného učitele Simona. Ed Harris nám tady předvedl jakým je úžasným hereckým mistrem ve svém oboru. Dojemný příběh o lidské důstojnosti, toleranci, předsudcích, ale i šikaně a kde jsme mohli sledovat, jak si postupně jednotlivé postavičky vytváří svou vlastní identitu. Téměř od začátku jsem byla zvědavá na Stanleyho zpěv při jeho vystoupení na Talentovém večeru a jak to dopadlo, to už se musíte podívat sami. Věřte mi, že se při některých momentech možná neubráníte ani slzám. Vřele doporučuji.

Studovat na amerických školách musí být opravdu zážitek. Ještě jsem neviděl snad jediný pozitivně laděný snímek z tohoto prostředí a provenience. Herecké výkony v tomto filmu potěší, řada scén v sobě má i něco hlubšího, avšak celkově tento počin nemá nic, co by u mě převýšilo, resp. aspoň vyrovnalo jiné žánrově podobné kousky.

Ten, kdo si myslí, že je to film o úchylném učiteli vůbec nic nepochopil. Je to velice dobře vystavěný příběh, který dokáže upoutat od první chvíle až do závěrečných titulků. Ukazuje, jak moc zla dokáže vykonat zlá pomluva těch, kdož nedomyslí, co vše může čestnému člověku způsobit. Hlavní chlapecký hrdina je sympatický v několika ohledech,hlavně tím,jak dokáže najít sám sebe a nepodlehnout mínění jiných, což bylo podle mne největším kladem tohoto příběhu. Původně jsem dal filmu čtyři hvězdičky, ale po opětovném zhlédnutí je měním na pět, myslím, že film si to zaslouží.