Tenkósei: Sajonara anata (2007)

Už od počátku jsem věděl, že toto je něco neobyčejného. Utvrdil mě v tom fakt, že si tak poklidně jeli vlakem a bavili se spolu, aby posléze ve škole onen klučina poznal svou kamarádku z dětství, jíž nečiní potíže se celé třídě rozpovídat o společných historkách s ním. Ale hlavně má film i dosti osobitou kameru, snímající dění šikmým úhlem. V kombinaci s trochou mystiky a krásné přírody, doplněné i úchvatným zpěvem a hudbou, tak divák má před sebou zcela jistě atmosférický film. Sloužící mu jako pohlazení na duši, o níž tu primárně jde, především. V úvodu pár vodítek je, stejně tak jméno románu a to metafyzično, ale mně to tedy vůbec nedošlo. Samotný aspekt je pojat originálně, a má jednoho společného jmenovatele. Umožnilo to dát postavám nový rozměr v jejich chování, co před tím uměly, nyní už neuměly a naopak. Zároveň jistá bezprostřednost i netušená svůdnost, zavdávající akorát příčinu k vyhroceným, až bizarním situacím. Z toho všeho příběh plynul, dodával tomu patřičnou jiskru, aby ke konci přehodil výhybku a stal se vážnějším, než by si bývali hrdinové přáli. Je to přeplněné láskou, ostýchavostí, vzájemným splynutím jeden v druhého, respektem sebe v sama a porozuměním. Zkrátka, tolik pocitů v jednom filmu. O čem jen život člověka je. Jít se rozloučit, nechat se unášet spadlým listím, zasnít se a vzpomínat. Na to dobré, co spolu prožili, jak nevšedně se měli.

Tenkôsei: Sayonara anata je velice osobitý film, který má spoustu skvělých lidských momentů a postav, jen škoda, že ke konci musel opět někdo onemocnět nevyléčitelnou nemocí. To mě trochu zklamalo. V Tenkôsei: Sayonara anata se objevuje výměna těl, která už byla ve filmu mnohokrát, jenomže příběh s nímž se pracuje je jiný, je svůj a nese si s sebou vlastní jedinečnou atmosféru.

Viděl jsem už přes sto japonských filmů, ale tohle je originální, jedinečné a nové. Nový student na škole, potkává kamarádku z dětství, spadnou do pramene, vymění si těla. To samo o sobě jedinečné není. Ale. Už od začátku slibuje kamera, že by se nemuselo jednat o běžný kus. Dojem zvláštnosti je pomalu a zvolna potvrzován. Co z námětu vzešlo, je jedinečné. Pro pozorovatele je těžké to uchopit - co pak scénář, režije a herci. Promyšlenost musela být nesmírná, aby se to celé nesesypalo. I drobnosti, jako herci kočovného divadla, pocit umocňují.

Když se jednou potkají dva přátelé z dětství, Kazumi a Kazuo, rodiny obou z nich u nich zaznamenají zvláštní zvyky, například Kazumi oslovuje svou matku jako babičku a po večeři se jí nechce připravovat čaj, zatímco Kazuo se vyptává, kdy se vrátí již zemřelý otec a používá dívčí japonštinu. Samozřejmě, jejich duše si vyměnily těla a po prvních nesnázích se začne objevovat skutečné nebezpečí. Mám ráda filmy, které dokáží skloubit vážnost a humor, aniž by to vyznělo nepřirozeně. To se skvěle podařilo Tenkósei: Sajónara anata, protože skýtá spoustu milých scén a i napříč smíchu, který ve mně vyvolal, řeší také vážnější témata. Ty dvě hodiny se nezdály ani trochu dlouhé, protože film dokázal perfektně zabavit a ještě přidal silné pocity, které daly znát, že jsem viděla dobrý film.

Je to dosť dobrý japonský film. Má celkom dobrý príbeh o dvoch študentoch, chlapcovi a dievčati, ktorí behom prechádzky lesom nechtiac spadnú do prameńa, v ktorom si vymenia telá. Tento nápad tu samozrejme nie je originálny, v amerických filmoch sa vyskytuje celkom často, ale tu je spracovanie a dokonca aj žáner iný. Zo začiatku ma film moc nezaujal, úvod na mńa dobrý dojem určite neurobil, po výmene sa to už vylepší, ale celá prvá polovica je taká zvláštna, nájde sa v nej viacero slabších, ale aj zaujímavých scén, ale hlavne ma prekvapilo konanie hlavných postáv, ktoré sa síce zo začiatku snažili presvedčiť svojich blízkych o tom, že sú v cudzom tele, samozrejme neúspešne, ale až príliš rýchlo s tým prestali a ochotne sa zaradili do tej druhej rodiny. Ale v druhej polovici sa to už podstatne vylepší, kvôli novým nečakaným okolnostiam prejde tento zatiaľ nejednoznačný film do drámy a táto časť už je inteligentnejšia, citlivejšia a samozrejme lepšia. A všetko to ukončí podľa mńa veľmi pekný koniec. Čo sa týka hereckého obsadenia, nikto ma moc nezaujal, ale ani nesklamal, takže nie som sklamaný a techická stránka je na tom presne rovnako, réžia, kamera alebo aj hudba sú na tom čisto priemerne. Síce to takmer vôbec nerobím, ale tento film som si pustil bez akejkoľvek znalosti o ńom, vedel som len, že to je novší japonský film, čo som zo začiatku aj celkom ľutoval, ale v konečnom dôsledku som dosť spokojný. Je to jednoducho iný pohľad na často používaný príbeh. Objektívna kvalita filmu- 70%, film sa páči mne na 72%.