4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007)

Stejně jako uSmrti pana Lazaresca(2005), i zde úplně chápu, proč si mnohé rumunské filmy za posledních 20+ let získaly ve světě tak příznivý ohlas. Silné, společensky dodnes polarizující téma se dočkalo zpracování s využitím krátkého časového rozsahu jednoho dne, během kterého na pozadí velmi složitých, v době zasazení ilegálních podmínek probíhá tajné vykonání jedné interrupce mladé ženy. Atmosféra s využitím statické nebo jindy až neklidně dynamické kamery mě spolu s uvěřitelně civilním ztvárněním postav a všech dialogů dokázala vtáhnout jako do takřka autentického sledování ve vybraných prostorách chodeb, pokojů a ulic (některé scény včetně bloudění hlavní hrdinky po nočních ulicích s balíkem jsou naprostý nervák). Zamlouval se mi i nápad, že z trojice hlavních postav vybral tvůrce jako hlavní aktérku zrovna tu, jež své kamarádce veškerý potrat pouze zařizuje, přesto zažívá minimálně stejně pohnuté (možná ještě prudčí) drama plné nepříjemně zlomových událostí. Cristian Mungiu zde sice nepřichází přímo s konkrétním postojem vůči kontroverznímu tématu, ani se nad ním nějak hlouběji nezamýšlí, jen prostě vrazí před diváka neklidnými emocemi nabitý tísnivý příběh, s výpovědí z doby nedávno minulé... a je tím jeho snímek ohromně intenzivní![85%]

Mungiupokračuje ve své snaze překonat španělské režiséry v šedosti svých snímků, aniž by použil černobílý filtr, na rozdíl od hispánců je však jeho vize šedivého a špinavého Rumunska uvěřitelná, jelikož jiný dojem lze z šedých brutalistických čtvrtí Čaučeskistánu jen těžko dostat. Nehezky neveselé drama na tomto pozadí dostává úplně jiné úrovně. Režisér sociálně komplexní, byť narativně prosté téma předkládá s jasnou vizí již od prvních scén, v nichž neinformovaný divák může jen tápat, co se vlastně má dít. V prvé řadě jsou pak 4 luni, 3 săptămâni și 2 zile nezaujatou diskuzí o škodlivosti ilegality potratů, která nutí zoufalé studentky k naprosté ztrátě důstojnosti a která jasně dává najevo, že pouhá rada "neprcejte před svatbou" očividně (kurva logicky) nefunguje. Na poměrně prostém prostoru však rozvádí nikoliv jen, jak má "prachobyčejný" potrat vliv nejen na obě kamarádky, ale především na vztah jedné z nich. Toto je budováno postupně a vrcholí jednak při scéně rodinné večeře, jejíž "slovanská" bodrost má silně temný podtón pro protagonistku; jednak při diskuzi s přítelem, jak on by se zachoval, kdyby otěhotněla; a jednak při závěrečné scéně v hotelové restauraci. Důmyslným budováním je tak pro mě snímek údernější než čerstvnější rejžův počinBacalaureat, byť se pro sociální tematiku Rumunska a pochmurné prostředí oba filmy zas tak moc neruší. Pouze tyto čtyři měsíce se věnují mnohem silnějšímu tématu. Doporučuji všem členům Hnutí pro život.

Hodně nepříjemný a intenzivní filmařský zážitek, který jen tak nedostanu z hlavy. Režisér Cristian Mungiu natočil silný film, který podává silnou výpověď o dané době, a také o nepříjemné tématu. Žít v Rumunsku v roce 1987 bylo samo osobě dost těžké a nepříjemné, a k tomu ještě řešit to, co hlavní hrdinky řeší. Režisér svůj film prodal naprosto realisticky, bez příkras, ale také bez nějakého souzení. Takhle se dříve žilo - někde se dokonce takhle stále žije. Prostě se něco špatného stalo, a musí se to nějak vyřešit, a to řešení nebude moc příjemné, bohužel moc alternativních cest také není. Tohle se režisérovi skvěle podařilo prodat a vystihnout, že hlavní hrdinky nemají moc možností a musí činit jistá rozhodnutí, protože jim reálně nic jiného nezbývá. Ta civilnost a nepříjemnost z filmu naprosto sála. Anamaria Marinca je tady výborná a táhne film na svých bedrech a její optikou celý film prožíváme, protože ona se o vše musí postarat. Marinca to perfektně zahrála a nemusí nic říkat, a protože její mlčení řekne vše důležité. Laura Vasiliu svou roli zvládla moc dobře a podala hodně působivý výkon, který je trochu ve stínu Marinci. Vlad Ivanov si krade scény pro sebe a předvede silný a nepříjemný výkon. Všechny scény na hotelovém pokoji jsou neuvěřitelně silné, deprimující a já jsem z nich byl dost špatný. Tady si režisér vystačí s jedním pokojem, třemi herci, minimalistickou kamerou, a my jako diváci jsem úplně v háji z toho, co děje a jak to vnímáme. I ostatní scény jsou dost nepříjemné a ukazují nám, čím vším si hlavní hrdinka musí projít během jednoho velmi těžkého a náročného dne. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je hodně silný film, který byste určitě jednou měli vidět.

Mať "problém" za komunistov sa nevypláca...a už sa to len nabaľuje a nabaľuje....Zaujímavá situácia, ale podľa mňa nie až tak atraktívne podaná (vrchol bol snáď 8 minútový statický záber na spoločnú večeru, ktorý ma fakt nebavil, ale cinefili budú krochkať blahom). V mojich očiach za tu silenú umeleckosť skôr priemer.

Hneď na úvod, nečakala som veľa od tohto rumunského filmu. No bol výborne spracovaný. Aj keď sa téma nelegálnych potratov vo filmoch objavuje často, takto drsne podané som to ešte v žiadnom nevidela. Príliš vernú a obetavú Otiliu som nechápala, ale ľutovala. Gabita, no ktovie ako toto hlúpučké naivné dievča nakoniec dopadlo v reálnom živote. Bebe, to je kapitola sama o sebe.Vlad Ivanovveľmi dobre zahral tohto slizkého, bezcharakterného "človeka". 90%