Televise bude! (2014)

Hraný dokument o počiatkoch televízneho vysielania, rozberajú sa technické aj politické aspekty, celé je to vizuálne aj zvukovo veľmi pôsobivé. Vynikajúca práca s kamerou, prechody, prelínačky, delenie obrazu, pohľady za kulisy alebo zrýchlená scéna čakania na zahájenie prenosu v štúdiu s akože Pavlínou Filipovskou na jeden dlhý záber sú úžasné. Rovnako sa tvorcovia pohrali aj s hudobným doprovodom, kde sa do hudby miešajú ruchy, prejavy, scény zo záznamov vysielania. A okrem formy samozrejme nechýba informačná hodnota o práci nadšencov, postojoch súdruhov aj príjmania vysielania verejnosťou. Za štyri studené párky.

Vizuálně nesmírně originální. Neobyčejná rekonstrukce začátků televizního vysílání v úchvatné formě obsahové i obrazové. Herecky taky naprosto skvělé. Všechny nesmírně originální a hlavně šikovné vložky a funkce se tak skvěle propojují, že se divák nejen nebude nudit, ale podoba tohoto dokudramatu (jenž skutečně není jako jiná dokudramata), ho naprosto nadchne. Tohle si by ČT měla k narozeninám pouštět každý rok, neb je to vynikající a v té necelé jedné hodině je toho řečeno skutečně mnoho (což je na jednu stranu škoda, protože to jsou vlastně ve výsledku jen takové epizodky, které by si klidně zasloužily větší rozpracování). A já se ptám, kam se poděl Jan Bušta? Vždyť tohle je opravdu výborné!

Netradiční hrané zpracování dokumentu. Více obsah sledujeme, než abychom získavali konkrétní informace - to mě na jednu stranu mrzí, ale na druhou, tato forma byla hravější a konec byl dokonce emotivně zabarven. Kdybych měla vypíchnout pár bodů tak: první vysílání byly živé, neexistovaly záznamy (jen hotové filmy, které se přepromítaly), měnová reforma pomohla rozšíření TV do domácností + zájem přitáhly sportovní přenosy, od 57. roku začala cenzura a kádrové posudky, nakonec se z idealistické technologie stal prostředek hlásání propagandy a obsah začal diváky manipulovat viz natoční "nové dokonalejší minulosti" a vydávání ji za historický fakt...

Na jedné straně dobrý výtvarný nápad, dokonalý vizuál a postprodukce, to vše funkčně spojeno s hudbou/zvukovým doprovodem, na druhé straně přehrávající Braňo Holiček, ve své roli zoufale, ale opravdu zoufale nevěrohodný. A neverbální naznačování uvozovek dvěma prsty každé ruky si tedy myslím, že se v 50.letech - minimálně u nás - nepoužívalo.

Nápad dobrý, ale když už se tam na konci objevuje i skutečný František Filipovský, proč jeho herecký dvojník v padesátých letech vypadá, jako by mu bylo osmdesát? Tehdy byl přeci FF mnohem mladší (ano, pleš asi už měl). Jinak, v tomhle filmu hraje kolega Kokeš (co vždycky tak pro nás vesele uvádí filmy v rámci Visions of Light v Artu) :-)