Tekumseh (1972)

Další východoněmecká indiánka, coby alternativa západoněmeckého Vinnetoua, opět potvrzuje své nezaměnitelné pravidlo se držet stále stejné šablony, které známe právě už z onoho Vinnetoua. Indiáni, noví osadníci a uzavírání mírových smluv, které jsou následně striktně porušované. Gojko Mitič, co by matador východoněmeckých indiánek, si tentokrát vzal na paškál náčelníka indiánského kmene Šavanů, známého pod jménem Tecumseh. Ten se především proslavil spojením indiánských kmenů a společného odporu proti bílým osadníkům. Námět tedy velice vhodný. Snímek se v té nejjednodušší rozpravě snaží tuto osobnost přiblížit, což není nic proti ničemu, kdyby to na takový film nemělo rapidně nízký rozpočet, jednoznačný a tím značně předvídatelný scénář a přílišnou divadelnost. Ano, herci hrají jako kdyby byli na divadelních prknech a ne někde v reálném prostředí. Na druhou stranu však od socialistického Německa nic významnějšího ani čekat nešlo. Ideologie východní politické sféry prostě musela být.  K tomu dobrodružný aspekt televizního ražení, žádné napětí, dramaticky nefungující zvraty a v podstatě žádná zapamatovatelná scéna, která by tento snímek nějak přiblížila. jedná se tedy o konverzační snímek, který, co se týče právě indiánů, budí spíše rozpaky. Buď jak buď, snímek na sobotní deštivé odpoledne postačí, obzvlášť pro starší děti, kteří se tak v té nejjednodušší formě dozvědí, že nějaký Tecumseh vůbec někde existoval. A to je asi tak na celém tomto filmovém pokolení vše.

Na východoněmeckou produkci poměrně historicky věrný a realisticky pojatý příběh bojuje nejen s nenasytnostní bílého muže, ale především se zbytečně osekaným scénářem, který se zřejmě nuceně musel vejít pod dvě hodiny. Řada dějových scén tak působí nedopracovaně, motivace postav je zkratkovitá až na hranici srozumitelnosti a poetika, která je mnohdy naznačená (kůň pobíhající po bojišti, neustálé odjíždění do západu slunce apod.), nemá dostatečný prostor, aby vynikla, což se bohužel týká i téměř ústřední milostné linky. Zbývají proto pouze nelogické bojové scény (kdyby takhle zacházely se svými vojáky obě strany konfliktu, je dnes Amerika vylidněná) a vybledlý lesk klasických indiánských filmů.

Že natočit kvalitní western není vůbec jednoduchá věc, o tom by mohl filmový štáb kolem východoněmeckého režiséra Hanse Kratzerta vyprávět předlouhé historky z natáčení. Ze všech těch historek ale nutně musí vyplynout, že se to východním Němcům tentokrát nepovedlo, Tekumseh je totiž ukázková představa toho, jak western nemá vypadat...a to za špičku ledovce považuji skutečnost, že filmoví indiáni jsou evropští herci v unifikujících parukách...

Pro ctitele Steubenovy knižní předlohy téměř určitě zklamání. Přestože film knihu několikrát doslovně cituje, zároveň (a to bohužel daleko častěji) ji překrucuje, přidává různé zbytečné postavy a naivní zápletky, snaha tvůrců je sice zjevná, ale její výsledek dost rozpačitý. O "věrném" zachycení skutečných historických událostí, které inspirovaly román i film už ani nemluvě. Ani závěrečná bitevní scéna, ač s poměrně slušnou výpravou, neohromí svým zpracováním. Třetí * má u mne "Tekumseh" jen díky mým sympatiím k reálnému předobrazu titulního hrdiny.

Tato velká voda k nám přinesla bledé tváře - a neodnese je zpět!