Tajemství zlatého Buddhy (1973)

Pustil jsem si to asi po třiceti letech. Poprvé se mi to líbilo víc, zejména díky skvělému Eduardu Cupákovi. Teď jsem už spíš vnímal "třídní" podtext celé detektivky, který byl asi hybnou podmínkou pro natočení v době začínající normalizace. Nezávidím režisérovi, jak musel smíchat detektivní žánr s tématem třídního boje dělnictva...

Zas tak tak hrozné jak tu někteří popisují, to nebylo. Po příběhové stránce to sice je podprůměrná záležitost, ale herecké výkony Cupáka a především mladé Jany Preissové (které to vážně slušelo) mi to vynahradili. Celou dobu jsem si říkal, jestli je vážně už těhotná (film je ze stejného roku jako Popelka, kterou musela Jana odříct kvůli těhotenství) – no a ona to ve filmu na konci sama vzpomene. Místy to mělo zajímavou atmosféru, místy se to trochu vleklo, ale průměr tomu přesto vlepím.

"Našel jsem zlatého Buddhu, ale je prázdný."Poněkud prázdná mi přijde celá tahle Kleinova detektivka. A hlavně dost ideologicky zabarvená. Skromný a empatický učitel Krasl v podání Eduarda Cupáka se tak může se svými detektivními schopnostmi snažit sebevíc, nakonec stejně musí "zvítězit" podlý boháč (baron Riessig). Celé mi to přitom přišlo dost rozvláčné. Zaujala mě snad jen mladičká Jana Preissová a Blanka Waleská v roli (údajně) bláznivé baronky.

Dušan Klein patřil v 70. letech mezi naše nejlepší režiséry detektivních filmů. Tentokrát mu za předlohu posloužila překvapivě netradiční kniha Josefa Nesvadby, která se vztahovala k době prvních dělnických bouří (rok 1871), které ještě často neměly pevnou organizaci a proti ní stály dělnické organizace (zde např. Oul), které byly svépomocnými družstvy na podporu nezaměstnaných, ale radikalizace dělnictva se báli stejně jako buržoazie. Sociální situace je zde vyjádřeně vcelku věrně, ale jádrem příběhu je ovšem vražda místního předsedy Oulu Janaty, která nemá prakticky s dělnickými bouřemi moc co dělat, takže by se mohlo zdát, že zde Klein použil nutného ideologického prvku. Ale taková byla doba. I ti přežívající šlechtici a šlechtičny k tomu patří; a ukazuje se, že mnohdy měli více rozumu než bezohlední kapitalisté neštítící se střeleb do dělníků a vražd.

Dušan Klein sice situuje příběhZlatého Buddhydo konce devatenáctého století. Kdyby se ale herci nepoflakovali mezi scénami přioděni do kabátců, nesvítili petrolejkami a necestovali kočáry a drožkami, jeden by neměl šanci film odlišit od Kleinových jiných děl, zabydlených esembáky, fízly charakterově jako podle pravítka, proléty, veksláky a hokynáři.
Tajemství tak oplývá řadou bizarních momentů - kněžna hovořící jako Kopfrkingl (ale v dobrém), ekonomicky racionálně argumentující průmyslník / feudál, který to má z titulu doby vzniku filmu prostě marné, vraždění protoodboráři.
Zápletka okolo ukradené sošky může pro vás fungovat jen tehdy, bypassujete-li úplně historický smysl, máte-li nějaký, a přistoupíte na Kleinovu hru, kterou hrál nejen s divákem, ale především s produkcí, která se jmenuje: jak natočit slušnou detektivku, která projde cenzurou.
Cupák rules.